I. p ř i j í m á
k návrhu zákona o síti zdravotnických zařízení a o změně zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1944), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 1. listopadu 1995 č. 611
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona o síti zdravotnických zařízení a o změně zákona České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1944)
Vláda na svém zasedání dne 1. listopadu 1995 projednala a posoudila poslanecký návrh zákona o síti zdravotnických zařízení a o změně zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a vyjádřila s ním n e s o u h l a s .
Vláda je toho názoru, že způsob výběru zdravotnických zařízení do soustavy těchto zařízení je nevytrhnutelný z kontextu koncepčního řešení v oblasti zdravotnictví. Vláda dospěla k závěru, že předložený návrh zákona, který se tento způsob výběru zdravotnických zařízení snaží řešit s cílem zajistit hospodárné vynakládání veřejných prostředků na zdravotnictví, není způsobilý k dosažení tohoto cíle přispět, ale naopak by způsobil neodůvodněný růst nákladů na zdravotnictví. Například v § 18 odst. 1 se orgánům státní správy ukládá povinnost uhradit zdravotnickému zařízení "prokázané nezbytné náklady vzniklé nad rámec zdravotního pojištění" a v § 17 odst. 2 garantovat nedobytné pohledávky zdravotnických zařízení, k neovlivnitelnému růstu nákladů by vedly též administrativní výdaje spojené se zařazováním do sítě zdravotnických zařízení, jakož i s tím, že návrh zákona obligatorně ukládá orgánům státní správy a samosprávy vyhlásit výběrové řízení, jestliže o to některý ze subjektů uvedených v § 3 požádá, a to i v případě, kdy dostupnost zdravotních služeb v daném území bude zajištěna. V této souvislosti se zároveň připomíná, že důvodová zpráva k návrhu zákona postrádá vyčíslení finančně ekonomického dopadu navrhované právní úpravy.
Vláda se rovněž neztotožňuje s tím, že navrhovaná právní úprava je potřebná k zajištění dostupnosti zdravotní péče. Platná právní úprava, která stanoví úkoly ústředním orgánům státní správy, okresním úřadům a obcím pro oblast zdravotnictví, je podle názoru vlády pro zajištění dostupnosti zdravotní péče dostatečná a nevyžaduje přijetí speciální zákonné úpravy. Pokud jde o zajištění zdravotní péče ve veřejném zájmu, ta má být předmětem zákona o podmínkách poskytování zdravotní péče, jehož zásady byly vládou Poslanecké sněmovně předloženy. Vládní návrh nepočítá se stanovením povinné sítě zdravotnických zařízení a ponechává státní správě právo zasáhnout pouze v případech, kdy nabídka zdravotní péče nebude dostatečná nebo dostupná.
Kromě toho vláda uvádí tyto další podstatné připomínky k předloženému návrhu zákona:
a) návrh by vedl k roztříštěnosti a nejednotnosti rozsahu poskytované zdravotní péče v daném regionu, neboť neobsahuje jednotná kriteria nezbytná pro posouzení rozsahu a kvality zdravotnických služeb. Takto pojatý návrh zákona by fakticky byl odklonem od systému financování zdravotní péče zdravotními pojišťovnami;
b) návrh zákona představuje ve své podstatě pouze samoúčelnou úpravou výběrového řízení, přitom však jeho proceduru upravuje zcela nedostatečně. Zejména opomíjí nutnost zajištění vzájemné koordinace mezi jednotlivými zadavateli a neumožňuje příslušnému orgánu odmítnout vyhlásit výběrové řízení, jeli péče v daném území dostatečně zabezpečena. Nedořešeno zůstává i řízení o námitkách a vztah navržené úpravy k čl. 36 Listiny základních práv a svobod zaručující právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu;
c) návrh zákona odpírá státu, resp. jeho orgánům jako garantům dostupnosti zdravotní péče, právo vyhlásit výběrové řízení z vlastní iniciativy (viz § 3 návrhu zákona) v případě, kdy dostupnost zdravotní péče je ohrožena, resp. nezajištěna; v tomto směru vláda považuje návrh za rozporný s cíli vytčenými předkladateli;
d) návrh zákona v § 1 vychází z předpokladu, že součástí právního řádu je předpis upravující síť zdravotnických zařízení tvořících minimální soustavu zdravotnických zařízení. Tento předpoklad je však nesprávný. Předkladatelé sice v důvodové zprávě odkazují na zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, avšak tento zákon nekonstituuje síť zdravotnických zařízení, resp. nestanoví, co je "minimální soustava zdravotnických zařízení", podle jakých kriterií je vytvořena, jaký rozsah zdravotní péče zabezpečuje a pro koho. Toto vše v předloženém návrhu zákona chybí;
e) návrh zákona není v souladu ani s ústavním pořádkem, zejména s čl. 44 Listiny základních práv a svobod, podle něhož osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku. Formulace navržená v § 17 odst. 4 se vztahuje na všechny zaměstnance zdravotnických zařízení, tj. i na administrativní a manuální;
f) návrh zákona obsahuje rovněž řadu legislativně technických nedostatků, zejména je nejasný obsah použitých pojmů (srov. pojem "zadavatel" - "vyhlašovatel", "zdravotní služby" - "zdravotní péče" apod.), a nepřihlíží ke skutečnosti, že ústavní zákon o vyšších územně samosprávných celcích nebyl dosud přijat.