Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-10-06

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 6. října 1999 č. 1035 + P

o vyjádření vlády k ústavní stížnosti obchodní společnosti FEMMA, spol. s r. o.
a MUDr. Ivy Pouskové proti rozhodnutí vlády jako zásahu orgánu veřejné moci
porušujícímu ústavně zaručená základní práva stěžovatelů

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á vyjádření k ústavní stížnosti podané Ústavnímu soudu obchodní společností FEMMA, spol. s r. o. a MUDr. Ivou Pouskovou proti rozhodnutí vlády jako zásahu orgánu veřejné moci porušujícímu ústavně zaručená základní práva stěžovatelů, uvedené v příloze tohoto usnesení s tím, že netrvá, podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústním jednání;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády, aby o stanovisku vlády, uvedeném v bodě I tohoto usnesení, informoval předsedu Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a předsedu Legislativní rady vlády zastupováním vlády při řízení před Ústavním soudem ve věci uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou :

předseda vlády,
místopředseda vlády a
předseda Legislativní rady
vlády


Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.



V y j á d ř e n í
vlády k ústavní stížnosti podané Ústavnímu soudu obchodní společností FEMMA, spol. s r. o. a MUDr. Ivou Pouskovou proti rozhodnutí vlády jako zásahu orgánu veřejné moci porušujícímu ústavně zaručená základní práva stěžovatelů
___________________________________________________________


Vláda na jednání své schůze dne 6. října 1999 projednala a posoudila shora uvedenou ústavní stížnost podanou Ústavnímu soudu dne 20. srpna 1999 proti rozhodnutí vlády jako zásahu orgánu veřejné moci porušujícímu ústavně zaručená základní práva stěžovatelů a přijala k ní následující vyjádření :

Stěžovatelé podávají ústavní stížnosti proti usnesení vlády České republiky ze dne 23. června 1999 č. 657, ke stanovení hodnot bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 3. a 4. čtvrtletí 1999, a to proti té jeho části, v níž vláda stanovila hodnotu bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro zdravotní péči komplementu poskytovanou ambulantními zdravotnickými zařízeními.

Stěžovatelé kvalifikují shora uvedené usnesení vlády jako zásah orgánu veřejné moci, který porušuje jejich ústavně zaručená základní práva. Domnívají se, že vláda:

a) při vydání napadeného rozhodnutí zasáhla do jejich ústavních práv zaručených v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod /dále jen Listina/, čl. 2 odst. 3 Listiny a 4 Listiny a článku 2 odst. 4 Ústavy České republiky /dále jen Ústava/,

b) nepřípustným způsobem zasáhla do jejich práva podnikat zakotveného v čl. 26 odst. 1 Listiny,

c) vydáním napadeného usnesení způsobila situaci, která není slučitelná s principem právního státu a tím porušila čl. 1 Ústavy.

Usnesení vlády České republiky ze dne 23. června 1999 č. 657, ke stanovení hodnot bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 3. a 4. čtvrtletí 1999, bylo vydáno na základě ustanovení § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen zákon o veřejném zdravotním pojištění/. Jeho obsah byl vyhlášen v částce 8/1999 Věstníku Ministerstva zdravotnictví.

Vláda se domnívá, že přijetím napadeného usnesení nepostupovala praeter legem, když usnesení přijala, jak výše uvedeno, na základě zákonného zmocnění obsaženého v ustanovení § 17 odst. 5 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Citované zákonné ustanovení opravňuje a zároveň ukládá vládě rozhodnout na návrh Ministerstva zdravotnictví o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění a podle názoru vlády je formulováno tak, že jí umožňuje postupovat stěžovateli napadnutým způsobem. Vláda je však ve svém rozhodování limitována nepřímo, a to platební možností zdravotních pojišťoven, jež je závislá na výši sazeb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, stanovených zákonem ČNR č. 592/1992 Sb. o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Tato pravomoc vlády je výrazem racionální a ústavně konformní úvahy, že včasné rozhodnutí o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče je nezbytné, protože jinak by byla ohrožena realizace ústavně zaručeného práva občanů na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění.

Vláda je přesvědčena, že její usnesení je po stránce procedurální i obsahové v souladu se zákonným zmocněním, a že z rozsahu tohoto zmocnění nevybočila. V této souvislosti poukazuje i na nález pléna Ústavního soudu z 25. října 1995, vyhlášený pod č. 271/1995 Sb. a uveřejněný pod č. 67/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který ve svém odůvodnění formuloval i principy v podstatě platné také pro tento případ. Ústavní soud konstatoval, že je-li akt vlády v souladu s Ústavou, ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a také zákony, je posouzení věcné správnosti a účelnosti rozhodnutí vlády mimo kompetence Ústavního soudu; jde o akt, který je “výrazem snahy o sladění veřejných zájmů se zájmy partikulárními” a “je nesporné, že při řešení těchto složitých otázek může být těžko nalezeno řešení, které bude bez jakýchkoliv rozporů a připomínek. Je věcí exekutivy, aby se zvážením všech pro a proti vydala konečné rozhodnutí, a je nepochybné, že Ústavnímu soudu nepřísluší do této sféry výkonné moci zasahovat. Odpovědnost vlády za případné negativní důsledky takového rozhodnutí je odpovědností politickou, nikoliv tedy odpovědností právní.”.

Vláda se dále domnívá, že přijetím napadeného usnesení se žádným způsobem nedotkla (a ani dotknout nemohla) práva stěžovatelů podnikat vyplývajícího z čl. 26 odst. 1 Listiny. Napadené usnesení vlády bylo totiž vydáno na základě zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zákon o veřejném zdravotním pojištění byl pak přijat Parlamentem České republiky k zajištění článkem 31 Listiny zakotveného práva na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění. Zřízením institutu veřejného zdravotního pojištění stát plní jednu ze svých funkcí - zabezpečit občanům realizaci práva na bezplatnou zdravotní péči. Vláda se domnívá, že zřízení a fungování veřejného zdravotního pojištění tak jak vyplývá z čl. 31 Listiny nesouvisí s právem podnikat zaručeným čl. 26 odst. 1 Listiny. Jakkoliv vláda považuje platnou právní úpravu, umožňující z veřejného zdravotního pojištění hradit zdravotní péči občanům ve státních i nestátních zdravotnických zařízeních, za vyhovující, nebylo by podle jejího názoru v rozporu s Listinou, kdyby zákon v krajním případě omezil poskytování bezplatné zdravotní péče tak, že by byla poskytována pouze v síti “veřejných” zdravotnických zařízení, zcela bez možnosti vytvářet při jejím poskytování zisk.
S přihlédnutím k právě uvedené argumentaci je vláda toho názoru, že svým usnesením nezasáhla do ústavně zaručených práv stěžovatelů a nedomnívá se tedy ani, že napadeným usnesením způsobila situaci, která není slučitelná s principem právního státu zakotveného v čl. 1 Ústavy.

Vzhledem k tomu, že vláda tím, že v rámci zmocnění daného zákonem o veřejném zdravotním pojištění přijala dne 23. června 1999 usnesení číslo 657, ke stanovení hodnot bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 3. a 4. čtvrtletí 1999, nijak neporušila práva, která stěžovatelům náleží podle článků 2 odst. 2, 2 odst. 3, 4 a 26 odst. 1 Listiny a článků 1 a 2 odst. 4 Ústavy, vláda navrhuje, aby ústavní stížnost proti citovanému usnesení vlády byla
z a m í t n u t a .