I. p ř i j í m á k návrhu zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o tomto stanovisku informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ČR ze dne 2. června 1993 č. 290
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu skupiny poslanců na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů
Vláda na svém zasedání dne 2. června 1993 projednala a posoudila návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na vydání zákona o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním a o změnách a doplňcích některých souvisejících zákonů (I. volební období, tisk č. 297).
Vláda i při vědomí toho, že platná právní úprava ochrany veřejného zájmu v případech kolize se zájmem osobním je nedokonalá a má četné mezery, však nedoporučuje přijmout návrh výše uvedeného zákona, neboť předložená právní úprava má řadu věcných i právních nedostatků. Z nich se poukazuje na tyto nejzávažnější:
1. Zamýšlený věcný zájem není v navržené právní úpravě adekvátně vyjádřen. Návrh postrádá především vymezení klíčového pojmu "veřejný zájem" a z toho pak nelze jednoznačně odvodit, v jakých případech jde o kolizi zájmu veřejného se zájmem osobním. Tento nedostatek se dále prohlubuje ustanovením § 1 odst. 1 návrhu, ve kterém se ve vymezení osobní působnosti zákona uvádějí vedle ústavních činitelů, pracovníků ústředních orgánů a jiných orgánů státní správy i pracovníci obchodních společností, družstev a nadací, kde o kolizi veřejného zájmu se zájmem osobním nepochybně nejde.
Požadavek na přesné vymezení osobní působnosti zákonu nesplňuje ani navržené znění § 1 odst. 2 a 3, neboť používá naurčitá kriteria ("jiná pravomoc nebo takové postavení, při jejichž zneužití by nastala kolize veřejného zámu se zájmem osobním") a demonstrativní výčet funkcí, čímž nezajišťuje požadovanou právní jistotu osob, na které by měl zákon dopadat.
2. Předloženým návrhem, který má formu prostého zákona, dochází k nepřípustné novelizaci Ústavy České republiky, neboť -22 ukládá členům vlády povinnost podat demisi v případech uvedených v zákoně a prezidentovi tuto demisi přijmout. Takováto úprava je realizovatelná pouze ústavním zákonem.
3. Navržená úprava vykazuje řadu nepřesnotí, neboť pod pojmem "povinné osoby" jsou zahrnuty subjekty v nesouměřitelných vztazích - v pracovním poměru a ve výkonu veřejné funkce (člen vlády, poslanec).
Snaha o komplexnost právní úpravy vyúsťuje v některých případech až k absurdním důsledkům např. k založení povinnosti pro vládu a Parlament vydávat pracovní řád, ačkoliv ani člen vlády nebo poslanec není v pracovním poměru.
4. Předložená právní úprava je kromě přímé novely zákoníku práce i jeho nepřímou novelizací, ze které je nejzávažnější novelizace § 53, neboť se předloženým návrhem rozšiřují důvody okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany organizace, což je však důvodovou zprávou pokládáno pouze "za závaznou interpretaci zákoníku práce". Taková úprava by v oblasti pracovních vztahů vyvolala ve spojitosti s neurčitým vymezením § 1 odst. 2 a 3 návrhu značnou nejistotu v pracovních vztazích.
Přímá novela zákoník práce proveden v § 29 však vede dokonce k tomu, že pro okruh pracovníků vymezených v platném § 73 odst. 2 zákoníku práce, který není pokryt § 1 odst. 2 a 3 předloženého návrhu, se zakládá výhodnější úprava, než je platná, neboť by jim nebyly do budoucna uloženy žádné specifické povinnosti (např. povinnost mlčenlivosti, povinnosti nestranného rozhodování a povinnost zdržet se jednání vedoucího ke střetu zájmu).
V souvislosti s předloženou právní úpravou se upozorňuje, že vláda ve II. pololetí hodlá předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh zásad zákona o státní službě, který by měl řešit uvedenou problematiku pro nejširší okruh osob, u nichž ke střetu zájmů může dojít.