Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-09-15

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. září 1999 č. 944 + P

k poslaneckému návrhu zákona o jazyce
České republiky (jazykový zákon)
(sněmovní tisk č. 319)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o jazyce České republiky (jazykový zákon) (sněmovní tisk č. 319), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o jazyce České
republiky (jazykový zákon)
(sněmovní tisk č. 319)


Vláda na jednání své schůze dne 15. září 1999 projednala a posoudila návrh zákona o jazyce České republiky (jazykový zákon) (sněmovní tisk č. 319) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda je toho názoru, že předložený návrh zákona je koncepčně chybný a není dostatečně propracován a jeho případné přijetí by pro jeho neprovázanost s právním řádem způsobilo při aplikaci jednotlivých právních předpisů, které předmětnou problematiku upravují, závažné obtíže. Vláda je přesvědčena, že stávající úprava používání a ochrany českého jazyka jako jednacího jazyka v úředním styku, případně vyučovacího nebo služebního jazyka, obsažená v jednotlivých právních předpisech, odpovídá současným potřebám.

Kromě toho vláda upozorňuje na to, že předložený návrh zákona obsahuje řadu nedostatků, například:

a) obsahuje proklamativní a deklaratorní ustanovení, která do zákona nepatří a jsou pro svoji nenormativní povahu nadbytečná a zavádějící, případně překračují i rozsah působnosti vnitrostátní právní normy. Tato připomínka se týká zejména vymezení úkolů státu vhodnými prostředky zajišťovat a podporovat výchovu v českém jazyce, dále zajišťovat a podporovat jeho rozvoj a vhodné užívání a usilovat o rozvoj studia českého jazyka na území jiných států (§ 1 odst. 2),

b) zavádí duplicitní právní úpravu některých skutečností, které jsou již v platném právním řádu České republiky upraveny (například stanovení češtiny jako vyučovacího jazyka na školách (§ 3), které je dostatečně upraveno zákonem č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, resp. zákonem č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, nebo stanovení češtiny jako jednacího jazyka orgánů zákonodárné a soudní moci (§ 2), které je upraveno například zákonem č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, nebo užívání češtiny jako služebního jazyka (§ 4), uzavírání smluv, zápisy do zvláštního rejstříku (§ 7), případně duplicitně upravuje některé skutečnosti v samotném návrhu zákona, například výčet organizací (§ 5),

c) provádí nepřípustně nepřímou novelizaci některých zákonů a vyhlášek (například zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání /živnostenský zákon/, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky č. 22/1977 Sb., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách, ve znění pozdějších předpisů),

d) stanovením povinnosti uskutečňovat vnitrostátní vysílání rozhlasových a televizních programů a zvukových nebo obrazových informací, provozovaných na základě zákona nebo licence udělené podle zákona, zabraňuje užívat cizojazyčné názvy, slogany a texty ve vysílání, zpochybňuje možnost vysílat příslušné pořady a provozovat reklamu v původním znění s titulky apod. (§ 5 a § 6),

e) znění ustanovení § 6, upravující problematiku používání češtiny v písemných informacích a v reklamě v hromadných sdělovacích prostředcích, mají-li význam pro život, zdraví, případně se týkají informací, včetně návodů a záručních podmínek, o léčivech, potravinách, výrobcích a službách nevystihuje předmětnou problematiku upravenou zvláštními předpisy (například § 24 odst. 1, § 26 odst. 4 písm. a/ a § 36 odst. 2 zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, § 6 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a § 11 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů),

f) zmocňuje zastupitelstvo obce, aby obecně závaznou vyhláškou stanovilo podmínky a místo, kde lze použít vedle češtiny i tzv. cizí jazyk, přestože se nejedná o skutečnost, jež spadá do samostatné působnosti obce, nehledě k tomu, že by tím mohlo dojít k vytváření nerovných podmínek pro podnikání,

g) odkazuje nekonkrétně na právní úpravu některých skutečností zvláštními zákony, které dosud nebyly přijaty (například “užívání jazyka občany, kteří tvoří národnostní nebo etnické menšiny” /§ 1 odst. 3/),

h) zpochybňuje jistotu právní ochrany smluv, které jsou uzavřeny v tzv. cizím jazyce a nejsou přeloženy do češtiny (§ 5, § 7 a § 8),

i) není dostatečně legislativně propracován, zejména nedefinuje jednotně pojmy, tyto nevhodně terminologicky označuje (například pojem “čeština” /§ 1 až § 9/) nebo nedůsledně užívá (například pojem “čeština”, “český jazyk”, “jazyk” /§ 1 až § 9/, pojmy “služební jazyk” a “mateřský jazyk” /§ 4/, pojem “cizí jazyk” /§ 5 odst. 3/, pojem “orgány zájmové samosprávy” /§ 2/),

j) pochybnosti vyvolává rovněž tvrzení uvedené v důvodové zprávě, že předložený návrh zákona nebude znamenat zvýšené nároky na státní rozpočet.