Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-03-03

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 3. března 1999 č. 172 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona
o lidovém hlasování (referendu)
(sněmovní tisk č. 120)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu) (sněmovní tisk č. 120) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády





1. místopředseda vlády

PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.



P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 3. března 1999 č. 172


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu)
(sněmovní tisk č. 120)
Vláda na jednání své schůze dne 3. března 1999 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu) (sněmovní tisk č. 120) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s především z dále uvedených důvodů.

1. Předložený návrh ústavního zákona stanoví možnost konání referenda o “věcném záměru” ústavního nebo jiného zákona, nikoliv přímo o návrzích těchto zákonů. V právním řádu České republiky však pojem věcný záměr ústavního zákona a věcný záměr zákona není obsažen a ani předložený návrh ústavního zákona jej nedefinuje. Není tedy zřejmé, jakou má mít “věcný záměr” formu, ani jaké obsahové náležitosti má splňovat. Vláda je z těchto důvodů toho názoru, že pojem “věcný záměr” do navrženého ústavního zákona nepatří.

Z legislativní praxe je známo, že mezi věcným záměrem zákona, který je jako interní instrument používán v exekutivě, a návrhem zákona může dojít v průběhu legislativního procesu k podstatným změnám oproti původnímu věcnému záměru. Protože v předloženém návrhu ústavního zákona není dostatečně řešeno, do jaké míry jsou vláda a Parlament České republiky v legislativním procesu vázány výsledkem referenda, vyvstává otázka, zda v případě konání referenda o “věcném záměru” by se ještě vůbec jednalo o přímý výkon státní moci lidem ve smyslu čl. 2 odst. 2 Ústavy České republiky.

2. Předložený návrh ústavního zákona předpokládá možnost konání referenda i o “věcném záměru”, na základě něhož má být vypracován návrh ústavního zákona. Vláda nesouhlasí s tím, aby ústavní zákon, resp. jeho věcný záměr, byl předmětem referenda, neboť ústavní zákony se týkají v podstatě vždy základních principů státního zřízení a demokratických institucí, jejichž změna v podmínkách převažující zastupitelské demokracie by měla být ponechána na rozhodnutí kvalifikované většiny v Parlamentu České republiky. V opačném případě by pouhé dvě pětiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky mohly vyvolat referendum i o změně Ústavy České republiky, k níž je jinak třeba při hlasování v Parlamentu České republiky souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

3. Předložený návrh ústavního zákona bez jakéhokoliv zdůvodnění nepřiznává právo iniciovat vyhlášení referenda senátorům. Jestliže oprávnění podat návrh na vyhlášení referenda má mít kvalifikovaná menšina poslanců, není logické nepřiznat totéž právo i kvalifikované menšině senátorů.

4. Předložený návrh ústavního zákona nepřímo novelizuje čl. 87 Ústavy České republiky tím, že přiznává Ústavnímu soudu pravomoc rozhodovat o souladu návrhu na vyhlášení referenda s ústavním zákonem o lidovém hlasování nebo zákonem, který má upravit podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda.

5. K předloženému návrhu ústavního zákona není připojen návrh zákona, který má upravit podrobnosti navrhování, vyhlašování a provádění referenda, a jehož vydání je v předloženém návrhu ústavního zákona předpokládáno, takže nelze ani posoudit reálnost některých ustanovení předloženého návrhu ústavního zákona, například způsob iniciování referenda alespoň 250 000 občany, úhradu nákladů s tím spojených a podobně. Předložený návrh ústavního zákona postrádá rovněž návrh novely zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, která by zapracovala nově navrhovanou pravomoc Ústavního soudu do příslušných ustanovení tohoto zákona.