Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-04-16

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 16. dubna 1997 č. 234 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád,
ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 155)

Vazba na záznam z jednání vlády: Database 'Vedení MŽP', View 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 155), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:

předseda vlády

Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.

Příloha k usnesení vlády ze dne 16. dubna 1997 č. 234

S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 155)

Vláda na své schůzi dne 16. dubna 1997 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 155), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s z dále uvedených důvodů.

I.

Obecně


V současné době je v gesci ministerstva spravedlnosti připravován vládní návrh novelizace zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen “trestní zákon”), který obsahuje legislativní řešení prakticky všech problémů, o nichž se zmiňuje předložený návrh. Návrh ministerstva spravedlnosti, který bude po připomínkovém řízení předložen vládě do konce dubna 1997, je podstatně širší a předpokládá provedení řady dalších změn a doplňků trestního zákona (a to nejen v obecné části trestního zákona, ale i v části upravující jednotlivé skutkové podstaty trestných činů - ať již se jedná o daňové delikty, zvýšení ochrany před paděláním a pozměňováním bezhotovostních platebních prostředků, zpřísnění postihu drogové delikvence, porušování autorského práva) nebo se některými otázkami zabývá výrazně komplexněji (např. trestné činy spáchané v souvislosti s konkursem a vyrovnáním). Nyní předložený poslanecký návrh zákona se tedy zaměřuje na řešení jen části problematiky a navíc obsahuje některé základní věcné chyby, pro které nelze s doplněním trestního zákona a zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen “trestní řád”), souhlasit.

Tím, že trestní zákon stanoví, co se považuje za trestný čin a jaké tresty lze za určitý trestný čin uložit, stanoví významné hranice pro řadu společenských aktivit. Již v zájmu právní jistoty je žádoucí, aby trestní právo tvořily pokud možno stabilní právní normy. Tomuto požadavku by nekorespondoval stav, kdy by Parlament České republiky v rozmezí několika týdnů přijímal dvě novelizace trestního zákona týkající se dokonce v řadě případů totožných ustanovení.



II.

K jednotlivým bodům


Předmětem novelizace by měl být trestní zákon a trestní řád ve stávajícím platném znění, a proto v návětě k jednotlivým článkům je třeba citovat všechny zákony, kterými byly trestní zákon a trestní řád novelizovány (konkrétně u trestního zákona je třeba citovat též zákony č. 47/1990 Sb. a č. 490/1991 Sb. a u trestního řádu zákony č. 154/1994 Sb., č. 152/1995 Sb. a nálezy Ústavního soudu č. 214/1994 Sb. a č. 8/1995 Sb.).


K Čl. I


K bodu 1

Navrhované doplnění je nadbytečné. Podle platného znění § 73 odst. 1 písm. c) lze vyslovit zabrání věci, pokud taková věc má souvislost s trestnou činností předpokládanou v § 55 odst. 1 a současně takové rozhodnutí vyžaduje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě jiný obdobný obecný zájem. Podle konstantní judikatury je třeba za takový obecný zájem kromě jiného považovat zájem na tom, aby nikdo neměl prospěch z trestné činnosti. Navržené doplnění tedy pouze opisuje výklad pojmu obecný zájem obsažený v citovaném ustanovení, ačkoliv v praxi dlouhodobě nepůsobí žádné obtíže.


K bodu 2

Platný trestní zákon je postaven na koncepci individuální odpovědnosti za zaviněné jednání. Přijetí navrhované formulace by ovšem předpokládalo, že trestní odpovědnost některých pachatelů by byla založena na principu objektivní odpovědnosti, nikoliv na principu dokázané viny. Pro takovou výjimku není důvodu.

Po formální stránce je třeba uvedenou problematiku upravit v samostatném odstavci, neboť do stávajícího textu § 90 odst. 1 nepatří.


K bodu 3 a 4

S důvody, pro které se navrhuje změna ustanovení § 125 odst. 1 lze souhlasit, avšak třeba upozornit, že současně bude třeba celé ustanovení přeformulovat za použití terminologie používané v platných právních předpisech z oblasti obchodního a finančního práva. Pokud by byla přijata pouze navrhovaná změna, pak by vznikaly absurdní situace při posuzování toho, co se považuje za trestný čin. Např. podle § 125 odst. 2 písm. a) by byl bez dalšího trestný ten, kdo učiní jakýkoliv zásah do technického nebo programového vybavení počítače. Taková skutková podstata trestného činu je nadbytečná a pro svoji obecnost nepřijatelná. Navíc by byl nelogicky přísněji trestný pachatel, který by provedl takový zásah ve svém počítači, v porovnání s tím, kdo provede zásah do počítače jiného v úmyslu způsobit mu škodu nebo získat pro sebe majetkový prospěch (viz § 257a odst. 1 písm. c/).


K bodu 5

Předně je třeba upozornit, že v navrhovaném ustanovení se směšuje několik zcela odlišných jednání směřujících proti různým zájmům. V důsledku toho vznikají zbytečně komplikované a obsahově zcela odlišné skutkové podstaty trestných činů (např. podmínkou trestnosti nevyrovnání pohledávek na pojistném na zdravotním a sociálním pojištění by vedle toho, že pachatel byl takové pohledávky povinen vyrovnat, bylo prokázání, že prostředky určené k jejich úhradě užil k jinému účelu, takový čin spáchal při provozu podniku, porušil tím důležitou povinnost svého zaměstnání a současně činem způsobil poruchu v činnosti podniku větší škodu nebo opatřil sobě nebo jinému větší prospěch). Dokazování všech v návrhu uvedených znaků je jednak nadbytečné, jednak natolik problematické, že uvedené skutkové podstaty by byly neživotné (např. k beztrestnosti v uváděném případě by postačovalo, pokud by pachatel prostředky k úhradě pohledávek “neužil k jinému účelu”, ale uložil je např. na hotovosti ve své kanceláři, nemluvě již o obtížném dokazování, jaká reálně existující peněžní částka byla na úhradu pohledávek původně určena a k čemu ve skutečnosti byla použita). Rozdílnost v typové závažnosti jednotlivých navrhovaných skutkových podstat a chráněných objektů by navíc odůvodňovala diferenciaci v trestních sazbách.


K bodu 7

Navrhovaná skutková podstata je specielním ustanovením ve vztahu k “obecné” skutkové podstatě trestného činu podvodu podle § 250, která se odlišuje tím, že pachatel uvádí někoho v omyl nebo využívá jeho omylu v souvislosti se žádostí o úvěr, a úvěr je také prostředkem obohacení. Tato specifika ovšem neodůvodňují odlišný způsob postihu. Navrhovaná skutková podstata je vzhledem k odlišnému vyčíslení škody v odstavci 1 mírnější, než skutková podstata trestného činu podvodu podle § 250 odst.1.


K bodu 8

Formulace základní skutkové podstaty v § 250c odst. 1 vyvolává pochybnosti, zda všechny uvedené znaky musí být spáchány úmyslně, nebo zda se v určitém rozsahu připouští i zavinění z nedbalosti. Slova “ač neví, zda v době splatnosti směnky nebo šeku bude mít dostatek prostředků k jejich úhradě” by každopádně umožňovala postih každého, kdo v době splatnosti směnky nebo šeku je z jakéhokoliv důvodu neschopen plně svůj závazek v plném rozsahu splnit, neboť případný chybný předpoklad pachatele ve vývoji jeho platební schopnosti by šel vždy k jeho tíži. Takový přístup by byl v rozporu s Čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Navrhovaná skutková podstata má i stylistické vady. Je pojmově vyloučeno, aby pachatel pouhou nevědomostí, zda v době splatnosti směnky nebo šeku bude mít dostatek prostředků k úhradě, způsobil na cizím majetku škodu. Tuto škodu může způsobit až tím, že závazek v době jeho splatnosti nesplní (bez ohledu na to, zda jeho vědomost o vývoji finanční situace se ukázala jako správná). Je rovněž otázkou, zda navrhovaný delikt lze označit jako podvod. Znakem podvodu je uvedení v omyl nebo využití omylu. V daném případě by ale byl postižitelný i ten, kdo se zcela důvodně domníval, že je schopen svému smluvnímu závazku dostát a v době splatnosti se jeho finanční situace zhorší v důsledku okolnosti na jeho vůli nezávislých.


K bodu 9

Navrhovaná změna přehlíží požadavek vzájemné vyváženosti a návaznosti trestních sazeb. Stejné zvýšení trestní sazby, jaké se navrhuje, by mělo být provedeno u všech skutkových podstat, jejichž znakem je porušení povinnosti s následkem škody na cizím majetku (viz např. následující § 256).


K Čl. II

Navrhovaná úprava postupu při zajištění majetku zúčastněné osoby musí vycházet z hmotněprávní úpravy, která by zabrání majetku zúčastněné osoby umožňovala. Taková úprava v trestním zákonu ovšem obsažena není a její zavedení předložený návrh ani nepředpokládá. Za této situace navrhované doplnění trestního řádu postrádá logiky.

Část návrhu obsahující postup při zajištění věci zúčastněné osoby je nadbytečná, neboť řízení o zabrání věci zúčastněné osobě je již vyhovujícím způsobem upraveno v §§ 178, 239 a 239a trestního řádu.