I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (tisk č. 1706), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 31. května 1995 č. 318
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(tisk č. 1706)
Vláda na svém zasedání dne 31. května 1995 projednala a posoudila návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, předložený poslancem J. Vyvadilem (tisk č. 1706) a n e v y s l o v i l a s ním s o u h l a s .
Vláda předložila v roce 1993 Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky návrh novely trestního zákona, který byl přijat (zákon č. 290/1993 Sb.). Touto právní úpravou byly meze nutné obrany zakotvené v ustanovení § 13 trestního zákona výrazně rozšířeny tak, že za vybočení z mezí nutné obrany se považuje jen takové jednání napadené osoby, které je zcela zjevně nepřiměřené způsobu útoku. Takové pojetí zajišťuje poškozenému širší právní ochranu než trestně právní předpisy jiných evropských států, kde je princip nutné obrany většinou koncipován tak, že jednání poškozeného nesmí svou intenzitou překročit meze jednání nutného k odvrácení hrozícího nebo probíhajícího útoku.
Poslanecký návrh je mimo jiné odůvodňován praxí soudů, které přísným posuzováním splnění či nesplnění podmínek nutné obrany údajně způsobují u poškozených nejistotu, zda nebude odvracení útoku kvalifikováno jako trestný čin. Proto by překročení mezí nutné obrany ve zmatku, strachu nebo úleku nemělo být trestným činem. Takové pojetí je však příliš extenzivní, neboť navrhované znění nemá zcela jasně stanovenou příčinnou souvislost mezi uváděným psychickým stavem poškozeného a jednáním útočníka. Přijetí navrhované právní úpravy by mohlo vést k jejímu zneužívání i k případnému ohrožení jiných osob, které se konfliktu mezi útočníkem a poškozeným nijak nezúčastní.
Zcela vyloučit trestnost osoby, která by překročila meze nutné obrany ve strachu, zmatku nebo úleku, by bylo v rozporu se smyslem a účelem nejen ustanovení § 13 trestního zákona, ale i smyslem a účelem platných trestněprávních předpisů. V této souvislosti je třeba upozornit na ustanovení § 33 písmeno a) trestního zákona, které soudu ukládá při výměře trestu jako k polehčující okolnosti přihlédnout zejména k tomu, že pachatel spáchal trestný čin v silném rozrušení a na ustanovení § 40 odstavec 1 trestního zákona, které soudu umožňuje snížit vzhledem k okolnostem případu trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby.
Z uvedených důvodů vláda přijetí navrhovaných zásad zákona nedoporučuje a vyslovuje s předloženým poslaneckým návrhem nesouhlas.