I. s c h v a l u j e stanovisko k návrhu zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády dle bodu I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 30. Června 1993 č. 352
S t a n o v i s k o
vlády České republiky
k návrhu zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu
(tisk č. 376)
Vláda České republiky na svém zasedání dne 30. června 1993
projednala a posoudila návrh zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. S návrhem vyslovila
souhlas s těmito připomínkami a náměty:
V rámci obecné připomínky je třeba konstatovat, že část navrhovaného zákona nemá normativní, ale spíše deklarativní -
charakter /ustanovení § 1 až § 4 návrhu/; doporučuje se proto pojmout obsah těchto ustanovení do preambule navrhované právní
úpravy.
Užití termínu "komunistický režim" v preambuli a dalších ustanoveních návrhu může vzbuzovat dojem, že jde o odsouzení
určité ideologie jako myšlenkové soustavy zákonem. Navrhované znění však má za cíl odsouzení jejích praktických projevů
a odsouzení komunistické totality. Vhodnější by bylo proto užít termínu "komunistický totalitní režim".
Tvrzení , že přijetí navrhované právní úpravy ne bude mít dopad na státní rozpočet, je neodůvodněné a nepodložené. Zakotvení toho, že nabude třeba prokazovat tíseň u převodu nemovitostí darováním , odmítnutím dědictví a uzavření kupní smlouvy /§ 7 návrhu,/, jak to dosud předpokládají restitučnípředpisy, bude nesporně znamenat rozšíření restitučních nároků a s tím spojené požadavky na finanční prostředky. V případech, kdy prostory v takto restituovaných objektech dosud užívají státní orgány a rozpočtové organizace, budou tyto muset po restituci přistoupit na nájemné požadované vlastníkem, nebo pro ně budou muset být opatřen y nové prostory. Rovněž zmocnění pro vládu v § 8 návrhu napravit některé křivdy na odpůrcích komunistického režimu bude mít nesporné dopad na státní rozpočet, který je třeba alespoň přibližně specifikovat.
K § 2
Důvodová zpráva považuje pouze termín "nelegitimní" za termín právní. Z tohoto hlediska pak vzbuzuje pochybnost užití
termínu "zločinný", protože v právních řádech jde o označení trestné činnosti.
Pokud se v tomto ustanovení prohlašuje režim v období let 1948 - 1989 za nelegitimní, je třeba se zásadně vypořádat s otázkou platnosti zákonů a dalších právních předpisů v té době přijatých, a to i s ohledem na ustanovení § ) návrhu.
Termín " organizace založené na její /t.j.komunistické/ideologii" je třeba blíže specifikovat, neboť v období totality musely prakticky všechny organizace více nebo méně prvky této ideologie akceptovat.
K § 4
Legislativně by bylo vhodné doplnit tuto zásadu tak, že křivdy a bezpráví se odčiňují podle zvláštních zákonů, s odkazem
na rehabilitační zákon a zákony restituční.
K § 5
Text navrhovaného ustanovení je nejasný ve vztahu k důvodové zprávě. Zatímco podle důvodové zprávy jde o obecné stavení
promlčení doby, z textu vyplývá, že jde jen o takové trestné činy u nichž byla bud výslovné projevena vůle je nestíhat anebo
došlo k takovému výkladu projevu vůle. Upozorňuje se rovněž na rozpor ve stanovení rozhodné doby, která by se neměla započítávat
do promlčení ve vztahu k § ? návrhu, v němž se uvádí datum 17.11. 1989, a s rozhodnou dobou, uváděnou v rehabilitačním zákoně
kde je zakotveno datum 31. 12. 1989.
Zcela se postrádá v souvislosti s promlčení dobou řešení otázky amnestií vyhlášených v období od 29. února 1948 do 29.prosince 1989.
Doporučuje se z návrhu ustanovení vypustit slova "v souladu s výslovnou nebo domnělou vůlí státních nebo stranických orgánů a
funkcionářů komunistického režimu v Československu", zejména s ohledem na nejasnost pojmu " domnělá vůle " .
K § 6
Z textu není zřejmé , co se rozumí pod pojmem " neveřejné přezkumné řízení". Pokud by šlo o neveřejné zasedání podle trestního řádu, nemůže v něm navrhovatel nic dokazovat, protože se ho nězúčastní. Navržené ustanovení navíc vychází z toho, že důkazní břemeno má navrhovatel /odsouzený/, což je našemu trestnímu právu cizí.
Doporučuje se proto s ohledem na smysl právní úpravy vyjádřený v důvodové zprávě použít obdobný právní režim, jaký má institut obnovy řízení podle § 277 a násl. trestního řádu.
K § 7
Přijetí navrhovaného znění by znamenalo nepřímou novelizaci některých restitučních zákonů. Vzhledem k tomu, že jde o úpravu
vlastnických vztahů k nemovitostem, kdy je požadavek právní jistoty nad jiné důležitý, mělo by jít o novelizaci přímou s
konkrétním uvedením ustanovení, která se mění /a v jakém směru/.
Aplikace tohoto ustanovení by v praxi znamenala zásah do vlastnických vztahů, které se začaly utvářet po roce 1989. V řadě
případů nebyly nemovitosti vydány původním vlastníkům právě pro neprokázání tísně nebo nápadně nevýhodných podmínek. S těmito
nevydanými nemovitostmi mohli proto jejich současní vlastníci dále nakládat, např. mohli je prodat, převést na soukromé
obchodní společnosti apod. Mimo to již u restitučních zákonů skončily svůj běh lhůty pro uplatnění nároků, a i z tohoto důvodu
měli vlastníci možnost s nemovitostmi, u nichž nebyl restituční nárok v zákonné lhůtě uplatněn nebo byl zamítnut rozhodnutím
soudu, volně nakládat.
Jako zcela nevhodná se jeví ta část ustanovení, podle níž se za nápadně nevýhodné podmínky pokládá cena nemovitosti určená
podle tehdy platných cenových předpisů. Cenové předpisy platily pro všechny stejně, za ceny v nich stanovené se provádělo nejen
vyvlastnění a např. výkupy nemovitostí, ale rovněž se za ně prodávaly nemovitosti ze státního vlastnictví a platily i pro
převody nemovitostí mezi občany. Navrhovaná úprava by mohla již uzavřené převody nemovitostí, a to i mezi občany zpochybnit,
neboť by bylo možné dovozovat, že jakýkoliv převod za cenu podle tehdy platných předpisů byl převodem uskutečněným.za nápadně
nevýhodných podmínek.
Navrhuje se proto toto ustanovení vypustit.
K § 8
Navrhované zmocnění pro vládu je příliš široké a neurčité a je také v rozporu s čl. 78 Ústavy České republiky. Není
stanoveno, zda půjde o nařízení vlády a dále není zřejmé, o jaké křivdy a v jaké oblasti způsobené se jedná, kdo, jakým způsobem a
v jakém rozsahu je bude napravovat. Demonstrativní výčet je nedostačuj ící .
Pokud náprava křivd nebude upravena přímo v zákoně, doporučuje se taková úprava § 8 návrhu, aby zde byly jednotlivé
křivdy, které se mají napravit konkretizovány s tím, že způsob nápravy by byl svěřen nařízení vlády.