I. p ř i j í m á
k návrhu zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem (tisk č. 2040) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Místopředseda vlády
Ing. Ivan K o č á r n í k , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 31. ledna 1996 č. 89
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem
(tisk č. 2040)
Vláda na svém zasedání dne 31. ledna 1996 projednala a posoudila návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb Parlamentem a vyjádřila s ním n e s o u h l a s.
Požadavek přijmout právní úpravu parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky považuje vláda za opodstatněný. Proto již v dané věci připravuje vládní návrh zákona.
Předložený poslanecký návrh zákona však vláda nepovažuje v té podobě, v jaké byl zpracován, za vhodné řešení parlamentní kontroly zpravodajských služeb, zejména z těchto důvodů :
1. Návrh zákona pojímá parlamentní kontrolu jako univerzální, tj. zahrnující do svého obsahu nejen zpravodajskou činnost samu, ale rovněž vnitřní organizaci a řízení služeb a hospodaření služeb s rozpočtovými prostředky státu, tedy i kontrolu celkové výkonnosti zpravodajských služeb. Kontrola je upravena jako odborná, stálá, preventivní, konaná z úřední povinnosti na každý podnět podaný občanem, čímž vykazuje řadu znaků typických pro kontrolu exekutivního typu.
Univerzálností své působnosti a exekutivními vlastnostmi neodpovídá navrhovaný typ parlamentní kontroly ústavnímu principu dělby moci. Podle názoru vlády, který je vtělen i do připravovaného vládního návrhu zákona, náleží kontrola výkonnosti zpravodajských služeb a jejich vnitroorganizačního režimu do působnosti moci výkonné, především pak vlády, která má zákonnou odpovědnost za činnost zpravodajských služeb, zadává jim úkoly, je příjemcem výsledků jejich práce, rozhoduje o obsazování míst ředitelů služeb, schvaluje statuty služeb a koordinuje jejich činnost. Parlamentní kontrola zpravodajských služeb by naopak měla být zaměřena především proti případům politického zneužití těchto služeb a tomu by měl odpovídat i její rozsah a kontrolní prostředky. Politický charakter parlamentní kontroly by měl být zákonnou úpravou zajištěn zejména tak, že kontrolní orgán, vytvořený Parlamentem a jemu plně odpovědný, bude složen pouze z poslanců, event. senátorů a priorizovány budou podněty ke kontrole podané komorami Parlamentu a jejich orgány.
2. Předložené věcné řešení rozsahu parlamentní kontroly zpravodajských služeb se obsahově překrývá s již zavedeným systémem kontroly, který by i po přijetí navrhovaného zákona byl zachován. Konkrétně jde o parlamentní kontrolu formou schvalování státního rozpočtu, soudní kontrolu spočívající ve schvalování každého případu používání zpravodajské techniky, působnost Nejvyššího kontrolního úřadu ve věcech hospodaření se státními prostředky a působnost vlády, která zpravodajské služby řídí a odpovídá za jejich činnost. Nehledě na to návrh zavedením dvou kontrolních orgánů umožňuje, aby i jejich kontrolní činnost se vzájemně překrývala. Takováto neúměrná vícestranná kontrola by nepřispěla ke zkvalitnění činnosti zpravodajských služeb.
Navrhovaný plošný rozsah parlamentní kontroly a široké pravomoce, které jsou dány zejména tříčlennému kontrolnímu orgánu, vedou navíc k tomu, že tento kontrolní orgán má fakticky postavení zpravodajské služby sui generis, která stojí mimo Parlament a není nikým kontrolována. Takovouto koncepci vláda považuje za nepřijatelnou.
3. V návrhu zákona vláda postrádá ustanovení o tom, komu výslovně jsou navrhované kontrolní orgány odpovědny, kdo odvolává členy kontrolních orgánů z jejich funkce a v kterých případech musí být člen kontrolního orgánu odvolán (nepochybně například z důvodu, že přestal splňovat předpoklady zákonem stanovené pro výkon jeho funkce).
Návrh zákona rovněž nedefinuje pojem "spolehlivosti a občanské bezúhonnosti" jako podmínky pro výkon funkce člena Kontrolního orgánu. Tím vznikají nejasnosti, jaká kriteria budou pro splnění těchto podmínek potřebná a kdo je bude stanovovat a posuzovat jejich splnění.
4. S cílem eliminovat možnost úniku utajovaných skutečností jsou v návrhu zákona kladeny na výběr členů obou kontrolních orgánů vysoké nároky předpokládající i zvláštní bezpečnostní prověrky. Naproti tomu však návrh zákona neklade žádné požadavky v tomto směru na osoby, které mají zajišťovat administrativu pro kontrolní orgány, čímž se riziko úniku utajovaných skutečností v rozporu s cílem úpravy neúměrně zvyšuje. S tím souvisí i otázka postavení tzv. externích spolupracovníků, které může Dozorčí komise využívat pro svou činnost. V návrhu zákona není upraven způsob výběru těchto osob, což by mohlo vést k obcházení Parlamentu při jejich výběru nebo nežádoucím způsobem ovlivňovat činnost komise.
V zájmu zajištění ochrany utajovaných skutečností postrádá návrh zákona rovněž ustanovení o tom, že jednání kontrolních orgánů jsou neveřejná.
5. Požadavek na celkové náklady ve výši 4,2 mil. Kč spojený s realizací zákona považuje vláda za nadhodnocený a to jak v částce týkající se platů administrativních pracovníků, tak i v částce na zajištění platů tří členů Kontrolního orgánu.