Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-01-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. ledna 1998 č. 22 + P

k návrhům skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky Ústavnímu soudu
na zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací
povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství


Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhům skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky Ústavnímu soudu na zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství, stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Ústavního soudu.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Josef T o š o v s k ý , v. r.






P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 14. ledna 1998 č. 22


S t a n o v i s k o
vlády k návrhům skupiny poslanců Poslanecké
sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních
pedagogických pracovníků ve školství


Ústavní soud zaslal vládě, jako účastníku řízení, žádost o vyjádření k návrhům skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství (dále jen “nařízení vlády”). V obou návrzích navrhovatelé podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, shodně navrhují, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by nařízení vlády zrušil. Navrhovatelé zastávají názor, že nařízení vlády je v rozporu se zákonem a odůvodňují to zejména tím, že

- bylo překročeno zákonné zmocnění obsažené v § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a

- byl porušen § 83 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákoník práce”).


K jednotlivým bodům návrhů zaujala vláda dále uvedené stanovisko.
I.
K bodu II/ 1)

Nařízení vlády bylo vydáno na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Znění zmocňovacího ustanovení, že “vláda stanoví nařízením míru vyučovací povinnosti učitelů, povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků a vychovatelů” a znění nadpisu a textu § 2, v němž se tento pojem interpretuje, jsou shodné.


Nelze souhlasit s výkladem, který zmíněný pojem zužuje pouze na povinnosti spočívající v přímé vyučovací činnosti a v přímé výchovné činnosti, což jsou povinnosti stanovené v § 2 písm. a) nařízení vlády. Je proto mylný i názor, že povinnosti stanovené v § 2 písm. b) nařízení vlády jdou nad rámec zákonného zmocnění a že tím zároveň došlo k rozporu a porušení ustanovení Čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který umožňuje ukládat povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. V této souvislosti se odkazuje zároveň na stanovisko Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky č.j. 270/97 z 13. října 1997, jež navrhovatelé citují v části II/4 svého návrhu. Ve druhém odstavci v první větě tohoto stanoviska se rovněž uvádí: “Ve vztahu k čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zde existuje dostatečné zmocnění vlády, založené zákonem, umožňující vydání výše uvedeného nařízení. Zkoumat lze tedy pouze to, zda se nařízením nezakládají povinnosti nové ve srovnání s předchozí právní úpravou, či zda nařízení vlády č. 68/1997 není v rozporu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce, zejm. § 83.”.
II.
K bodům II/ 2) a 3)

K porušení § 83 zákoníku práce vydáním nařízení vlády nedošlo. Vyplývá to ze zvláštní povahy činností, které pracovní dobu pedagogických pracovníků vyplňují a ze zvláštností v jejím rozvrhování. Z činností tvořících míru vyučovací povinnosti a míru povinnosti výchovné práce jsou přesně určitelné a časově měřitelné jen činnosti spočívající v přímé vyučovací činnosti nebo v přímé výchovné činnosti. Činnosti a práce konané nad rámec přímé vyučovací a přímé výchovné činnosti jsou vzhledem ke své různorodosti a vzhledem k rozdílnosti individuální zkušenosti a odborné úrovně jednotlivých pedagogických pracovníků prakticky časově nenormovatelné. Teoretické úvahy ani praktické zkušenosti neumožňují jednoznačné, vyčerpávající, spolehlivé a obecně uznávané posouzení přesného rozsahu těchto činností jednotlivě ani v jejich souhrnu. V konkrétních podmínkách musí však ředitelé škol a školských zařízení v rámci své řídící a organizační činnosti zajistit, aby plnění všech úkolů pedagogů proběhlo v rámci stanoveného rozsahu pracovní doby. Z uvedeného vyplývá, že nelze souhlasit s úvahou navrhnovatelů o existenci přímé závislosti mezi počtem hodin přímé vyučovací činnosti popřípadě přímé výchovné činnosti a počtem hodin věnovaným pracem souvisejícím a navazujícím.

Žádná z povinností uvedených v § 2 písm. b) nařízení vlády není v rozporu se zákonnými ustanoveními. Učitelé a ostatní pedagogičtí pracovníci jsou povinni je plnit zejména vzhledem k § 35 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, podle kterého “zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době”. Dalším ustanovením, které upravuje povinnosti pedagogických pracovníků, je zejména § 51 odst. 2 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,: “Pedagogičtí pracovníci vychovávají žáky ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví , humanity a demokracie; jsou povinni se na svou práci svědomitě připravovat a dále se vzdělávat.”.

K domnělému překračování stanovené týdenní pracovní doby a porušování § 83 zákoníku práce v důsledku uplatňování nařízení vlády je třeba poukázat na to, že nařízení vlády stanoví výslovně v § 2, že míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků je naplňována jen do rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, která činí 42,5 hodiny, což je plně v souladu s výše uvedeným ustanovením zákoníku práce.
III.
K bodu II/ 4)

Nelze souhlasit s tvrzením, že zmocnění obsažené v § 23 písm. h) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, předchází časově konstituování Ústavy. Znění § 23 tohoto zákona bylo novelizováno zákonem č. 40/1994 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1994, tedy po době nabytí účinnosti ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, tedy po 1. lednu 1993. Z uvedených důvodů je zmocnění v souladu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod.

K otázce srovnatelnosti stávajících úprav se státy Evropské unie, se uvádí, že tato srovnání (ze zdrojů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj /OECD/ i ze zdrojů mezinárodních odborových centrál - viz příloha tohoto stanoviska) dokládají, že úroveň míry přímé vyučovací činnosti je v České republice nižší, než odpovídající úroveň ve většině ostatních států. K tomu přistupuje skutečnost, že ve většině vyspělých států je zákonná pracovní doba o několik hodin kratší než v České republice.

Vzhledem k výše uvedeným důvodům vláda konstatuje, že důvody ke zrušení nařízení vlády n e j s o u d á n y .

Nařízení vlády bylo vládou schváleno jejím usnesením z 12. března 1997 č. 141, o nařízení vlády, kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výkonné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství.


P ř í l o h a

ke stanovisku vlády k návrhům skupiny poslanců Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České
republiky na zrušení nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra
vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních
pedagogických pracovníků ve školství


Příloha obsahuje mezinárodní srovnání doby (přepočtené na 60 minutové hodiny), kterou učitelé na různých stupních škol věnují přímé výuce během jednoho školního roku. Údaje za jednotlivé státy Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 1994 pocházejí z prestižní ročenky Education at a Glance, OECD Indicators, Paris 1996. Předložené údaje nejsou výsledkem “ad hoc” zpracování, ale jsou zpracovány podle jednotné metodiky a odsouhlaseny a schváleny jednotlivými členskými státy.

Ze srovnání je patrné, že délka pedagogických úvazků (doba věnovaná přímé výuce) patří v České republice k nejnižším ze srovnávaných států. Oproti průměru států Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) je na jednotlivých stupních o 61-131 (šedesátiminutových) hodin ročně kratší (tj. o 81-175 čtyřicetipětiminutových hodin za rok). Obdobné údaje je možné získat i z jiných mezinárodních srovnání. Přitom je třeba doplnit, že “běžná” zákonná pracovní doba v České republice (42,5 hodin) je o 2 až 5 hodin delší než je běžné ve vyspělých státech.

Délka ročního pedagogického úvazku učitele (v hodinách)

Stupeň vzdělávání
PrimárníNižší sekundárníVyšší sekundárníVyšší sekundární
Stát(1. stupeň ZŠ) (2. stupeň ZŠ) všeobecné odborné
(gymnázium) (SOŠ a SOU)
Belgie 832 720 660 862
Česká republika 687 657 627 627
Dánsko 750 750 480 750
Francie 923 660 660 660
Irsko 915 735 735 735
Itálie 748 612 612 612
Německo 760 712 650 665
Nizozemsko 1000 954 954 x
Norsko 686 611 476 590
Nový Zéland 788 869 950 950
Portugalsko 828 681 607 607
Rakousko 709 651 616 629
Řecko 696 569 569 569
Spojené státy 958 964 943 x
Španělsko 900 900 630 630
Švédsko 624 576 528 612
Švýcarsko 1085 1085 x x
Turecko 830 996 996 1328
P r ů m ě r 818 760 688 722