I. s o u h l a s í se způsobem a výší úhrady nákladů dalšího pobytu občanů v lůžkových zdravotnických zařízeních ze sociálních důvodů v roce l994 jak je uvedeno v příloze tohoto usnesení;
II. u k l á d á ministrům práce a sociálních věcí a zdravotnictví zpracovat a předložit vládě do 3O. září l993 návrh změn právních předpisů dotčených rozhodnutím podle bodu I tohoto usnesení.
Provedou:
ministři práce a sociálních věcí a zdravotnictví
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 11.srpna 1993 č.433
Způsob úhrady nákladů dalšího pobytu občanů v lůžkových zdravotnických zařízeních ze sociálních důvodů v roce 1994
I.
1.1. Za další pobyt občana ve zdravotnickém zařízení ze sociálních důvodů (dále jen "sociální hospitalizace") se považují případy, kdy zdravotní stav občana je natolik stabilizován, že nevyžaduje další pobyt v lůžkovém zdravotnickém zařízení a zdravotní péče by mu mohla být poskytována formou péče ambulantní. Současně jeho soc. situace vyžaduje poskytování služeb sociální péče, občan o jejich poskytnutí požádal nebo s jejich poskytnutím souhlasí, ale tyto služby mu nemohou být z důvodu jejich nedostatečné kapacity poskytnuty.
1.2. Zdravotní pojišťovny budou od 1.1.1994 hradit v případech sociálně hospitalizovaných občanů pouze náklady na zdravotní péči obdobně jako v ústavech sociální péče.
II.
Při určování sociálních hospitalizací se stanoví tento postup:
a) ošetřující lékař informuje v dostatečném časovém předstihu o rozhodnutí propustit občana ze zdravotnického zařízení okresní (magistrátní) úřad příslušný podle místa trvalého pobytu občana. Tato povinnost vyplývá z platných předpisů (§ 26, ods. 6 nařízení vlády č.216/1992 Sb., ve znění nařízení vlády č. 50/1993 Sb.),
b) lékař sociální péče okresního (magistrátního) úřadu v součinnosti s referátem sociálních věcí posoudí nejpozději do 14 dnů od oznámení potřebu, druh a rozsah služeb sociální péče a nebude-li možné potřebnou sociální péči poskytnout z důvodů nedostatečné kapacity potvrdí, že je nezbytný další pobyt občana v lůžkovém zdravotnickém zařízení ze sociálních důvodů.
III.
3.1. Bude-li se jednat o ojedinělé případy sociálních hospitalizací v lůžkovém zdravotnickém zařízení, může tento další pobyt probíhat na lůžku, na kterém byl pacient dosud léčen.
3.2. Podle údajů MZ ČR se soustřeďuje největší počet (45,1%) sociálních hospitalizací v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Tyto léčebny jsou až dosud financovány z rozpočtů svých zřizovatelů, kterými jsou v naprosté většině okresní a obecní úřady. Za nejvhodnější řešení je považována transformace vybraných objektů LDN jako celku a převedení do resortu práce a sociálních věcí. Realizací tohoto opatření dojde k rozšíření kapacit ústavů sociální péče a omezení počtu sociálních hospitalizací.
IV.
4.1. Sociální hospitalizací se rozumí přechodné poskytování sociální péče zdravotnickým zařízením namísto příslušného orgánu sociálního zabezpečení. Tato skutečnost zakládá povinnost orgánu sociálního zabezpečení (okresního nebo magistrátního úřadu příslušného podle místa trvalého pobytu občana) uhradit náklady za tuto péči.
4.2. Náklady za sociální hospitalizace budou od 1.1.1994 příslušnému zdravotnickému zařízení uhrazeny paušální částkou 300 Kč denně, která představuje průměrné náklady na provoz v LDN v roce 1993. Na úhradě uvedené částky se bude podílet příslušný orgán sociálního zabezpečení a občan.
4.3. Ekonomickým tlakem, směřujícím k co nejrychlejšímu zajištění další péče o sociálně hospitalizovaného občana mimo zdravotnické zařízení i ze strany občana a jeho rodiny, bude stanovení jeho povinností uhradit část nákladů za sociální hospitalizaci. Navrhuje se, aby občan přispíval na úhradu za sociální hospitalizaci částkou 55 Kč denně, tj. ve výši obdobné denní úhradě v domovech důchodců. Tuto částku zaplatí občan přímo zdravotnickému zařízení.
Pokud občan nebude moci zaplatit stanovenou částku v plné výši vzhledem ke svým finančním a majetkovým poměrům, uhradí zbývající část okresní (magistrátní) úřad po posouzení jeho sociální situace.
V případě, že občan nepožádá nebo nesouhlasí s poskytováním sociální péče ve zdravotnickém zařízení, bude jeho další pobyt v tomto zařízení považován za zdravotní péči na vlastní žádost podle vyhlášky MZ č.467/1992 Sb.
4.4. Část paušální úhrady zbývající po zaplacení příspěvku od občana ve výši minimálně 245 Kč denně zdravotnickému zařízení hradí okresní (magistrátní) úřad podle trvalého pobytu občana. Úhradu provádí do doby, než bude zajištěna pro sociálně hospitalizovaného občana potřebná sociální péče mimo zdravotnické zařízení.
4.5. Placení úhrady bude spojeno s určitou administrativní náročností, neboť tato skutečnost pro okresní (magistrátní) úřady zakládá nový vztah ke zdravotnickému zařízení, občanovi a subjektu poskytujícímu služby sociální péče (např. obec nebo jiná nestátní instituce), pokud tímto subjektem není sám.
V.
5.1. Finančním zdrojem pro zajištění úhrad za sociální hospitalizace pro okresní (magistrátní) úřady bude jejich vlastní rozpočet a státní rozpočet.
5.2. Bez zvýšených nároků na rozpočet územních orgánů resp.státní rozpočet na rok 1994 bude finanční zajištění sociálních hospitalizací v těchto zdravotnických zařízeních, jejichž financování je realizováno z rozpočtu zřizovatele. Jedná se především o léčebny pro dlouhodobě nemocné. Prostředky na provoz těchto zařízení mají územní orgány v kapitole 715, v tomto případě půjde o jejich převedení z této kapitoly do kapitoly 728.
5.3. Ve zdravotnických zařízeních, kde v současné době hradí výdaje na sociální hospitalizace zdravotní pojišťovny,dojde při změně způsobu financování, tj. při úhradě sociálních hospitalizací z prostředků územních orgánů, ke zvýšené potřebě finančních prostředků u okresních (magistrátních) úřadů.
5.4. Požadavek, aby okresní (magistrátní) úřady v návrzích svých rozpočtů na rok 1994 vyčíslily potřebné finanční prostředky na sociální hospitalizace, je nereálný. Počet případů sociálních hospitalizací a počet dnů strávených na "sociálních lůžkách" je závislý na momentální situaci kapacitních možností služeb sociální péče, vůli občana, jeho zdravotním stavu a dalších předem těžko odhadnutelných faktorech.
Tyto skutečnosti vedou i k nutnosti vyhodnotit po určité době účelnost a efekt navrženého způsobu řešení problematiky sociálních hospitalizací resorty práce a sociálních věcí a zdravotnictví a v případě potřeby navrhnout příslušné úpravy.
5.5. Podle opakovaných šetření MZ ČR se odhaduje počet sociálních hospitalizací v lůžkových zdravotnických zařízeních v průměru na 9,35 % z celkové lůžkové kapacity 103 tis.lůžek. Při celkovém počtu lůžek (přibližně 9 600), využívaných denně pro sociální hospitalizace, a jejich 85% využití (tj.310 dní v roce) a předpokládané úhradě okresním (magistrátním) úřadem a občanem za jedno lůžko využívané pro sociální hospitalizaci 300 Kč na den, budou celkové předpokládané výdaje na úhradu sociálních hospitalizací v roce 1994 činit 893 mil.Kč.
Navrhuje se vytvořit v kapitole Všeobecná pokladní správa nebo v kapitole ministerstva práce a sociálních věcí státního rozpočtu na r. 1994 finanční rezervu ve výši cca 820 mil. Kč (zbývajících 73 mil.Kč výdajů se předpokládá jako úhrada od občanů), z níž by územní orgány čerpaly potřebné finanční prostředky k úhradě sociálních hospitalizací podle prokázených výdajů. V případě vytvoření rezervy v kapitole 313 je třeba upravit rozpočtová pravidla, případně zmocnit MPSV k přímým úhradám prostředků státního rozpočtu do rozpočtů územních orgánů.
VI.
Aby mohla být sociální hospitalizace považována za sociální péči, je nezbytné k tomu vytvořit legislativní podmínky novelizací příslušných právních předpisů. Jde zejména o novelu zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení v platném znění, zákon č.114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČSR v paltném znění a vyhl.MPSV ČR č. 182/1991 Sb. v platném znění a příslušné předpisy resortu zdravotnictví.