I. p ř i j í m á
k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (tisk č. 2046), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 7. února 1996 č. 107
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
(tisk č. 2046)
Vláda na své schůzi dne 7. února 1996 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a vyjádřila s tímto návrhem zákona z á s a d n í n e s o u h l a s .
Předložený návrh v podstatě akceptuje přijatý systém důchodového pojištění, vybírá však z něho jeden prvek, tj. důchodový věk, který navrhuje neřešit, popřípadě jeho řešení odložit. Tím ovšem narušuje fungování systému důchodového pojištění jako celku, neboť
a) na jedné straně dochází k růstu výdajů, který je dán tím, že
- důchody vypočítávané podle zákona o důchodovém pojištění jsou zpravidla vyšší než důchody podle dřívějších předpisů,
- v souladu se zákonem o důchodovém pojištění dochází k valorizacím vyplácených důchodů,
- významně poroste počet důchodců v poměru k počtu ekonomicky aktivních osob, a to i v důsledku prodlužování průměrné doby dožití a tedy i doby pobírání důchodu,
- přiměřeně rostou náklady spojené s výběrem pojistného a s výkonem důchodové služby;
b) na druhé straně jsou uvedené výdaje kryty pojistným, jehož objem, resp. růst jeho objemu je dán stanoveným základem a sazbou;
c) při zachování současné relace důchodu ke mzdě by nebylo možno uspokojit zákonné nároky vyplývající z důchodového pojištění.
Přijatý systém důchodového pojištění je založen na zdrojích, s nimiž disponuje. Krytí růstu výdajů je pak třeba hledat v rámci tohoto systému. Zvyšování sazby pojistného nad současnou úroveň vláda zejména z ekonomických a sociálních důvodů nepovažuje za vhodné řešení; šlo by o řešení, které by se v konečném důsledku obrátilo i proti systému důchodového pojištění. Schválený zákon o důchodovém pojištění zvolil tedy druhou možnou cestu, tj. postupné relativní snižování počtu důchodců zpřísňováním podmínek vzniku nároku na důchod.
K některým tvrzením uvedeným v důvodové zprávě předložené novely vláda dále uvádí:
a) pojistné na důchodové pojištění je vedeno na samostatném účtu státního rozpočtu teprve od 1.ledna 1996, jeho prostředky jsou průběžně zapojovány do systému důchodového pojištění a jeho předpokládaný zůstatek za r. 1996 bude při započtení nezbytných rezerv minimální; důvodová zpráva obsahuje v tomto směru nesprávná východiska;
b) údaje o demografickém vývoji obyvatelstva v dalších letech, s nimiž pracoval vládní návrh zákona o důchodovém pojištění, se opírají nejen o údaje státní statistiky, ale jde i o údaje dalších odborných institucí a jejich zkreslování, jak to činí důvodová zpráva, vláda nepovažuje za argument k navrhované změně právní úpravy důchodového věku,
c) postupné zvyšování věkové hranice pro vznik nároku na důchod, při současné možnosti dřívějšího odchodu do důchodu, je rozloženo do poměrně dlouhého období a odložit řešení tohoto problému, jak to předpokládá důvodová zpráva, by znamenalo řešit jej v krátké době a v horší finanční situaci pro celý systém, kdy dojde k výraznému růstu výdajů na důchody a k poklesu přebytků potřebných na jejich valorizaci; tlak na zvýšení sazeb pojistného, který by nutně vznikl, by zároveň oslabil rozvoj penzijního připojištění. Ke zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu jako k nejúčinnějšímu prostředku přistoupila řada západních států včetně USA, kde byla vyšší věková hranice než v České republice; cílová výše důchodového věku, s níž počítá zákon o důchodovém pojištění, je rovněž v souladu s celosvětovými trendy;
d) pokud jde o vztah mezi zvyšováním důchodového věku a růstem nezaměstnanosti, o němž důvodová zpráva rovněž hovoří, zkušenosti řady států potvrdily, že mezi hranicí důchodového věku a nezaměstnaností není přímý vztah.