Úvodní stránka
>
Jednání vlády
>
Dokumenty vlády
>
1998
>
1998-01-07
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne
7. ledna 1998
č.
5 + P
k poslaneckému návrhu zákona o znakové řeči
(sněmovní tisk č. 353)
Vazba na záznam z jednání vlády:
V l á d a
I. p ř i j í m á stanovisko k návrhu zákona o znakové řeči (sněmovní tisk č. 353) uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Ing. Josef T o š o v s k ý , v. r.
P ř í l o h a
k usnesení vlády
ze dne 7. ledna 1998 č. 5
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu zákona o znakové řeči
(sněmovní tisk č. 353)
Vláda na jednání své schůze dne 7. ledna 1998 projednala a posoudila návrh zákona o znakové řeči ( sněmovní tisk č. 353) a zaujala k němu následující stanovisko:
1. Vláda konstatuje, že znaková řeč je základním dorozumívacím prostředkem neslyšících a uvědomuje si význam znakové řeči pro tuto skupinu zdravotně postižených občanů. Připomíná, že již v současnosti se neslyšícím zajišťuje právo na vzdělání v jejich jazyce s použitím znakové řeči a že je současně v procesních normách pamatováno na to, aby neslyšící občané mohli v průběhu řízení jednat s pomocí tlumočníka znakové řeči. K potřebě tlumočníka znakové řeči se přihlíží i při poskytování sociální péče.
2. Předložený návrh zákona však trpí nedostatky legislativní povahy, které jsou příčinou rozporu s platnými právními předpisy, popřípadě obsahuje ustanovení duplicitní. Například zmocnění obsažené v § 11 pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je v rozporu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, jakož i v rozporu s vládním návrhem zákona o soudních znalcích a soudních tlumočnících a o změně a doplnění některých zákonů, který byl 26.listopadu 1997 zaslán k dalšímu projednání Poslanecké sněmovně, právo neslyšících na vzdělání s využitím znakové řeči je upraveno ve školském zákoně, právo na tlumočníka znakové řeči ve styku se soudy je upraveno příslušnými procesními předpisy. Návrh obsahuje též ustanovení, která nemají normativní charakter (§ 1) anebo jsou příliš neurčitá (§ 4 odst. 2, § 8 odst. 1). Také zmocnění obsažené v § 9 pro Ministerstvo práce a sociálních věcí je ve vztahu k právu založenému v § 8 velmi neurčité; předloha nevymezuje potřebným způsobem předpokládané nárokové plnění (podmínky nároku, jeho rozsah, kompetenci správních orgánů nárok přiznat a plnění poskytovat atd.). Navržené ustanovení § 10 předpokládá nárok rodičů dětí, u kterých byla diagnostikována těžká vada sluchu, na bezplatné kursy znakové řeči. Záměr tohoto ustanovení je vyjádřen velmi nepřesně, neboť blíže nedefinuje druh a rozsah vady sluchu ani se nevyrovnává se sociálními hledisky tohoto nároku (není zohledněna sociální situace rodičů). Navíc se toto ustanovení vymyká osobnímu rozsahu zákona naznačenému v § 2, který je zaměřen na osoby neslyšící.
3. Vzhledem k těmto nedostatkům nemůže vláda vyslovit souhlas s návrhem zákona o znakové řeči.
4. Vláda je připravena ve své činnosti, zejména při přípravě právních předpisů, vždy zodpovědně přihlížet k potřebám a oprávněným zájmům zdravotně postižených občanů; nepovažuje však za správné řešit potřeby a nároky jedné skupiny zdravotně postižených samostatně tím spíše, že v nejbližší době projedná návrh věcného záměru zákona o sociální pomoci, který celou tuto oblast bude řešit komplexně.