Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-08-26

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. srpna 1998 č. 546 + P

k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na vydání zákona
o svobodném přístupu k informacím a o změně dalších zákonů
(zákon o svobodě informací)
(sněmovní tisk č. 16)


Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o svobodném přístupu k informacím a o změně dalších zákonů (zákon o svobodě informací) (sněmovní tisk č. 16), stanovisko upravené podle připomínek vlády uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.


P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 26. srpna 1998 č. 546





S t a n o v i s k o

vlády k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na vydání zákona
o svobodném přístupu k informacím a o změně dalších zákonů
(zákon o svobodě informací)
(sněmovní tisk č. 16)



Vláda na své schůzi dne 26. srpna 1998 projednala a posoudila návrh zákona o svobodném přístupu k informacím a o změně dalších zákonů (zákon o svobodě informací) a vyjádřila s tímto návrhem s o u h l a s s tím, že zároveň navrhuje, aby byl před jeho přijetím dopracován v těchto směrech:

1. Návrh zákona by měl pozitivně vymezit rozsah poskytovaných informací. Tato věc je v § 1 odst. 1 návrhu zákona zřejmě jen nepřímo zmíněna v souvislosti s vymezením pojmu “povinné subjekty”, a to obecným obratem “informace vztahující se k jejich působnosti”. V opačném případě je třeba toto ustanovení doplnit o negativní enumeraci minimálně ohledně informací týkajících se připravovaných, ale dosud neschválených rozhodnutí a informací, u nichž závazek utajení vyplývá z mezinárodních smluv.

V § 1 odst. 1 se zároveň doporučuje specifikovat pojem “státní orgány”.

2. V návrhu zákona je třeba dořešit rovněž otázku vztahu navrhované právní úpravy k ochraně tzv. důvěrných informací podle § 271 obchodního zákoníku.

3. Ustanovení § 6 až 11, která omezují právo na přístup k informacím, je třeba dopracovat tak, aby byla v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, a zároveň nebránila vytvoření informačních systémů veřejné správy a využívání údajů z nich.

Vláda v této souvislosti doporučuje uvést celou navrhovanou normu do souladu s již přijatým zákonem o právu na informace o životním prostředí.






4. Některé lhůty obsažené v návrhu zákona se jeví jako nereálné (např. lhůta 3 dny v § 13 odst. 2 písm. b)). Návrh se doporučuje upravit tak, aby stanovované lhůty mohly splnit svůj účel a nemohly se stát důvodem, pro který budou žádosti o informace odkládány.

5. Zákon by měl zároveň stanovit takový postup při poskytování informací povinnými subjekty, při němž by byla vyloučena možnost neposkytnout nebo odepřít příslušnou informaci v důsledku pouhého marného uplynutí stanovené lhůty. Obdobně se to týká případů, kdy je podáno odvolání proti rozhodnutí povinného subjektu. Institut povinného poskytování informací povinnými subjekty se navrhuje doplnit rovněž o sankční ustanovení.

6. Návrh zákona by měl pamatovat i na situaci, kdy povinný subjekt požadovanou informaci sice poskytne, ale poskytne ji v rozsahu a způsobem, jež žadatele neuspokojí. V takovém případě by za platnosti navržené právní úpravy bylo užití opravného prostředku sporné, neboť nepůjde o případ rozhodnutí podle § 14 odst. 1 ani o případ, kdy lze aplikovat právní domněnku uvedenou v § 14 odst. 4.

7. Právní úprava úhrady nákladů vynaložených povinným subjektem na zpřístupnění informací není úplná, neboť nestanoví pro povinný subjekt povinnost zveřejnit sazebník těchto úhrad, ani povinnost žadatele uhradit náklady vynaložené povinným subjektem například na pořízení kopie. Pochybnosti vyvolává rovněž návrh, aby jednotlivé povinné subjekty mohly stanovovat rozdílnou výši úhrady nákladů na pořízení kopie a na pořízení technického nosiče, na němž je zpřístupňována informace, nebo nákladů spojených s odesláním informace žadateli. Doporučuje se zvážit zapracování zmocňovacího ustanovení, na jehož základě by byl vydán jednotný sazebník, platný pro všechny povinné subjekty.

8. V § 17 návrhu zákona, který obsahuje ustanovení o výroční zprávě, se navrhuje na začátek písmene e) vložit slovo “zobecněné” a v závěru textu písmene g) před závorku vložit slova “podle tohoto zákona”. § 17 se dále navrhuje doplnit o stanovení jednotného způsobu zveřejnění výroční zprávy, případně o zmocňovací ustanovení, na jehož základě by toto řešil prováděcí předpis.

9. Ustanovení § 47 odst. 1 a 2 se navrhuje přesunout do § 48, který upravuje nabytí účinnosti zákona.

10. Pro úplnost se doporučuje návrh zákona upravit rovněž tak, aby byla odstraněna nejednotnost v používané terminologii, kdy pro tutéž věc jsou použity rozdílné termíny (např. “zvláštní zákon” - “zvláštní předpisy”, “úřadovna” - “složka”, “žádost” - “podání”, “opravný prostředek” - “odvolání”, “povinný subjekt” - “orgán”, “nosič dat” - “technický nosič dat” případně “paměťová média”), a pokud možno nahrazeny neurčité výrazy, jako např. “závažný zájem na rozhodnutí”, “objemné množství oddělených a odlišných informací”, “všeobecně přístupné místo”. Definici pojmu “zveřejněné informace” se navrhuje upravit tak, aby byla obsahově souladná s vymezením, které je použito v § 15 zákona č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních údajů v informačních systémech, případně tento pojem nedefinovat a využít stávajícího vymezení, které obsahuje citovaný zákon.




11. Odhad rozpočtových nákladů uvedený v důvodové zprávě považuje vláda za podhodnocený.