Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-12-10

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. prosince 1997 č. 776 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 326)



Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 326), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády



Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.



V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 10. prosince 1997 č. 776



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb.,
o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 326)



Vláda na jednání své schůze dne 10. prosince 1997 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 326), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s z dále uvedených důvodů.

1. Podmínka hlášení se k trvalému pobytu na území České republiky je obecná podmínka, která platí pro všechny osoby, jimž vzniká nárok na dávky státní sociální podpory a u dávek závislých na příjmu platí i pro osoby společně s nimi posuzované. Problémy s plněním této podmínky vznikají u velmi omezeného okruhu osob, zejména u některých občanů Slovenské republiky v souvislosti s rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky, a to u otázek státního občanství, trvalého pobytu a na něho navazujícího hlášení se k trvalému pobytu a dále u dětí ponechaných po narození v ústavech pro takové děti. V obou případech se nejedná o problémy, které vyplývají ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o státní sociální podpoře”), ale z předpisů upravujících povolování trvalého (dlouhodobého) pobytu na území České republiky v působnosti Ministerstva vnitra. Obdobná je situace v případě hlášení k trvalému pobytu nezletilého dítěte svěřeného do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče, které je přímo ze zákona oprávněno na území České republiky trvale pobývat podle zákona č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území České a Slovenské Federativní Republiky, ve znění pozdějších předpisů. Řešit potíže uvedeného okruhu osob s hlášením se k trvalému pobytu v rámci zákona o státní sociální podpoře obecným nevyžadováním této podmínky je neodůvodněné i s ohledem na skutečnost, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má podle zákona o státní sociální podpoře možnost prominout podmínku hlášení k trvalému pobytu pro nároky na dávky státní sociální podpory. Pro odůvodněné případy také tuto možnost využívá.

2. Ministerstvo práce a sociálních věcí může podmínku trvalého pobytu prominout ve všech odůvodněných případech (§ 74 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře). Předložený návrh zákona na změnu oprávnění prominout podmínku trvalého pobytu je neodůvodněně omezující s tím, že navíc do systému státní sociální podpory vnáší kritéria platná v sociální péči (ohrožení výživy). Předložený návrh zákona rovněž přenáší kompetenci k rozhodování o těchto otázkách z Ministerstva práce a sociálních věcí na okresní úřad, aniž upravuje místní příslušnost okresních úřadů oprávněných v této věci rozhodovat. Místní příslušnost okresních úřadů k rozhodování o dávkách státní sociální podpory se podle zákona o státní sociální podpoře řídí místem, kde je oprávněná osoba hlášena k trvalému pobytu.

3. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči se s účinností od 1. ledna 1998 zvyšuje z částky odpovídající částce životního minima na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte na 1,2 násobek této částky s tím, že se toto zvýšení promítá i do částek náležejících dítěti, které je zdravotně postižené. Dávky pěstounské péče se poskytují bez ohledu na výši příjmu pěstounské rodiny. Pěstounům a dětem svěřeným do pěstounské péče náleží vedle specifických dávek pěstounské péče (příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla) i další dávky státní sociální podpory, zejména přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na dopravu, příspěvek na bydlení apod. Zvýšení koeficientů pro určení výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, který by několikanásobně zvýšil částky tohoto příspěvku, by znamenal neodůvodněné zvýhodnění dětí v pěstounské péči oproti dětem žijícím v rodinách a ostatních formách náhradní rodinné péče. Výrazné zvýšení dávek pěstounské péče by mohlo být nebezpečné i proto, že by v jednotlivých případech mohly být tyto dávky zneužívány. Při značném finančním přínosu by mohli o pěstounskou péči žádat i rodiče, jejichž prvotním zájmem by nebylo zajišťování péče o děti, ale finanční zisk. Již dnes pouze dávky pěstounské péče představují finanční přínos na jednu rodinu cca 50 tis. Kč ročně, a to bez započtení dalších dávek státní sociální podpory, na které mají děti v pěstounské péči nárok.

Návrh na poskytování příspěvku na úhradu potřeb dítěte a odměny pěstouna po skončení pěstounské péče (dosažení zletilosti dítěte) i v případech, kdy tato zletilá osoba již není nezaopatřeným dítětem, např. proto, že je výdělečně činná do 26. roku věku této osoby z důvodu setrvání v domácnosti bývalého pěstouna, je proti smyslu této dávky a vůbec dávek poskytovaných v sociálních systémech.