Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-02-09

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 9. února 1998 č. 70 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 372)


Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 372), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády



Předseda vlády

Ing. Josef T o š o v s k ý , v. r.





P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 9. února 1998 č. 70





S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb.,
o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 372)


Vláda na jednání své schůze dne 9. února 1998 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 372), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s s tím, že doporučuje, aby při dalším projednávání tohoto návrhu zákona bylo přihlédnuto k její připomínce k navrhovanému znění § 67.

Předložený návrh zákona novelizujícího zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “trestní řád”), navazuje na návrh ústavního zákona některých poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kterým se mění Listina základních práv a svobod (sněmovní tisk č. 371) v ustanovení o přípustné době zadržení podezřelé a obviněné osoby. Do předloženého návrhu zákona se promítá jednak zamýšlené prodloužení této lhůty z 24 na 48 hodin, jednak se doplňuje ustanovení obsahující výčet důvodů, pro které lze obviněného vzít do vazby.

S návrhem ústavního zákona, kterým se mění Listina základních práv a svobod (dále jen “Listina”) v ustanovení Čl. 8 odst. 3, vyjádřila vláda nesouhlas. Ve svém stanovisku vláda upozornila, že tento předložený návrh ústavního zákona není zcela v souladu s Článkem 5 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Článkem 9 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Připomněla možnou námitku směrem k obavám ze zneužití institutu zadržení v navrhované podobě a zdůraznila zásadní požadavek právní jistoty ve vztahu k Listině, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Vzhledem k tomu, že předložený návrh zákona v části týkající se prodloužení lhůty zadržení podezřelé a obviněné osoby přímo závisí na novelizaci uvedeného ústavního zákona, nemohl být k této části návrhu zákona vyjádřen souhlas.

K druhé části předloženého návrhu zákona obsahujícího doplnění vazebních důvodů v § 67 trestního řádu se uvádí následující. Podstatou navrhované změny § 67 trestního řádu je doplnění vazebních důvodů o podmínku, že v době rozhodování o vazbě je - stručně řečeno - trestní stíhání vedeno důvodně (tedy stíhaný skutek má znaky trestného činu a stíhání určité osoby má podklad ve zjištěných skutečnostech). Podle předkladatele soudy se touto otázkou často nezabývají a zaměřují se na posouzení formálních podmínek vazby, jak jsou uvedeny ve stávajícím § 67. K tomu má napomáhat i dosavadní právní úprava, která jim tuto povinnost výslovně neukládá.

Lze sice souhlasit s názorem předkladatelů, že soud, který rozhoduje o vazbě, si má všímat nejen toho, zda po ryze formální stránce existuje některý z vazebních důvodů, ale že má přihlížet i k dosavadním výsledkům trestního stíhání, tedy zabývat se otázkou, zda trestní stíhání je vedeno důvodně. Na druhé straně ale nelze přehlédnout, že zákonnou povinnost dozírat na to, aby trestní stíhání bylo vedeno důvodně, včetně toho, že je vedeno jen pro jednání, která mají znaky trestného činu, má v přípravném řízení státní zástupce. Pokud by povinnost rozhodovat o této otázce v řízení o vazbě byla souběžně svěřena i soudům, pak by mohlo docházet k neúměrnému soudnímu ovlivňování přípravného řízení a k zasahování do pravomoci (a odpovědnosti) státního zástupce za stav řízení v tomto stadiu. Z tohoto důvodu se navrhuje, aby povinnost soudu zabývat se při rozhodování o vazbě též důvodností trestního stíhání, byla vyjádřena jinak, tedy aby soud ve svém rozhodnutí o vazbě zároveň nedával závazným způsobem odpověď na otázku, o níž před podáním obžaloby přísluší rozhodnout vyšetřovateli nebo státnímu zástupci.

Proto se doporučuje, aby změna § 67 trestního řádu spočívala v tom, že bude upravena pouze návěta, například takto: “Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže soud po přezkoumání dosavadních výsledků trestního řízení zjistí, že tu jsou konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu,”, aniž by se dále výčet důvodů vazby v § 67 měnil.