Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-07-26

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. července 2000 č. 753 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(sněmovní tisk č. 665)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP


V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (sněmovní tisk č. 665), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:
předseda vlády





S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(sněmovní tisk č. 665)


Vláda na jednání své schůze dne 26. července 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (sněmovní tisk č. 665) a vyslovila s tímto předloženým návrhem n e s o u h l a s .

Vláda zastává názor, že platná právní úprava, která je obsažena v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), řeší problematiku právní regulace vysokého školství systémově správně a že tato právní úprava plně odpovídá stávajícím vnitrostátním potřebám i mezinárodněprávním závazkům, kterými je Česká republika vázána. Navrhované změny zákona vláda hodnotí jako nesystémové a destabilizující a má k předloženému návrhu zákona především dále uvedené výhrady.

1. S otevřením prostoru pro podnikatelskou aktivitu vysokých škol vláda nesouhlasí, a to ani za podmínek a omezení, obsažených v předloženém návrhu zákona. Vláda zastává názor, že přijetí navrhované změny ustanovení § 20 odst. 3 zákona o vysokých školách by vážně narušilo, ze zákona vyplývající, postavení veřejné vysoké školy jako veřejnoprávní nepodnikatelské instituce a vážně by ohrozilo i proklamovanou akademickou autonomii veřejných vysokých škol. Vláda zastává názor, že pro veřejné vysoké školy stávající právní úprava poskytuje dostatečné možnosti finančního zhodnocení dosažených výsledků v oblasti výzkumu a vývoje a prodeje další duchovní a materiální produkce veřejných vysokých škol, a to na základě běžných smluvních vztahů s podnikatelskou sférou, aniž by bylo nutné propojení se soukromým sektorem prostřednictvím navrhovaných vkladů a z nich plynoucích rizik. Navrhované uvolnění blokačního ustanovení § 20 odst. 3 zákona o vysokých školách není podle názoru vlády aplikovatelné na soustavu veřejných vysokých škol rovněž z důvodu jejich dispozice s veřejným majetkem a s dotacemi ze státního rozpočtu. Vláda dále nesouhlasí s navrhovaným řešením z důvodů možného značného rizika, které by hrozilo veřejným vysokým školám i státu v případě podnikatelské neúspěšnosti společností, na kterých by veřejné vysoké školy případně měly majetkovou účast. V takových případech by nutně vznikl tlak, aby státní rozpočet kryl veřejné vysoké škole nedostatek zdrojů.

2. Navržená konstrukce pojetí bakalářského studijního programu vychází z nesprávného pochopení charakteru Boloňské deklarace, neboť jde především o deklaraci a nikoli mezinárodní smlouvu, z níž nutně a jednoznačně vyplývají práva a povinnosti pro smluvní strany. Z uvedeného charakteru Boloňské deklarace je třeba vycházet při její aplikaci i při posuzování její právní závaznosti a síly. V žádném případě však tento dokument nesleduje rozdělení stávajícího magisterského studia, resp. jeho programů, na dvě části. Smyslem uvedené deklarace je definovat bakalářské vzdělání jako první stupeň vysokoškolského vzdělání, dávající plnou vysokoškolskou kvalifikaci, která bude i mezinárodně uznávána. Tomuto požadavku plně vyhovuje stávající právní úprava.

3. Zavádění celoživotního vzdělávání jako jedné z „forem" studia akreditovaného studijního programu pokládá vláda za nadbytečné. Dosavadní právní úprava neklade žádné překážky jakémukoliv uchazeči o studium, pokud splní podmínky pro přijetí ke studiu. Nepřijetí uchazeče ke studiu, odůvodněné kapacitními možnostmi vysoké školy nebo nedostatečnými schopnostmi uchazeče, musí platit pro všechny formy studia stejně. Nelze připustit, že by byl za úplatu uchazeč o studium na vysoké škole přednostně přijat, či by dokonce snadněji vystudoval. Kromě toho nelze souhlasit s tím, aby účastníci celoživotního vzdělávání byli studenty vysoké školy, neboť by to vyžadovalo návaznou úpravu mnoha dalších právních předpisů spojených se soustavnou přípravou na budoucí povolání. Návrh obsažený v předloženém návrhu zákona, aby práva a povinnosti studenta vysoké školy, který by studoval ve studijním programu uskutečňovaném v rámci celoživotního vzdělávání, stanovily vnitřní předpisy vysoké školy, je v rozporu s článkem 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích. Navržená změna ustanovení § 60 zákona o vysokých školách je v rozporu s ustanovením § 58 tohoto zákona, v němž jsou vyjmenovány poplatky spojené se studiem. Předložený návrh novely zákona o vysokých školách znovu otevírá problematiku tzv. školného.

4. Vláda upozorňuje také na skutečnost, že otevření akreditovaných studijních programů veřejných vysokých škol účastníkům programů celoživotního vzdělávání, jak je v předloženém návrhu zákona navrhováno, by nutně přivodilo zvýšené nároky na státní rozpočet. Minimálně by došlo k požadavku na rozšíření kapacit vysokých škol. Tyto zvýšené nároky na státní rozpočet nejsou v předloženém návrhu zákona kvantifikovány.

5. Předložený návrh novely zákona o vysokých školách není dostatečně propracován po stránce legislativní a má zejména tyto nedostatky:

- v názvu a v úvodní větě je nesprávně citován název novelizovaného zákona,

- je nesprávně členěn na části,

- obsahuje nevhodné slovní vazby a nesprávnou terminologii, což má za následek, že některá navržená ustanovení jsou nejasná (například bod 2,6).