Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-03-10

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 10. března 1999 č. 198 + P

o změně stanoviska vlády k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb.,
o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky
Československé na rok 1954, a dalších souvisejících předpisů,
podanému Ústavnímu soudu

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á změněné vyjádření k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, a vyhlášky Ústředního národního výboru hlavního města Prahy č. 27 z roku 1955, o vymezení chráněné oblasti Pražského hradu, podanému Ústavnímu soudu, které je uvedeno v příloze tohoto usnesení s tím, že vláda netrvá podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na ústním jednání;

II. p o v ě ř u j e

1. předsedu vlády, aby o vyjádření vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Ústavního soudu,

2. místopředsedu vlády a předsedu Legislativní rady vlády, aby zastupoval vládu před Ústavním soudem ve věci uvedené v bodě I tohoto usnesení.


Provedou:

předseda vlády,
místopředseda vlády a předseda
Legislativní rady vlády
Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n

v z. PhDr. Vladimír Š p i d l a , v. r.

1. místopředseda vlády

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 10. března 1999 č. 198



V y j á d ř e n í

vlády k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, a vyhlášky Ústředního národního výboru hlavního města č. 27 z roku 1955, o vymezení chráněné oblasti Pražského hradu, podanému Ústavnímu soudu

Vláda na jednání své schůze dne 10. března 1999 znovu projednala a posoudila návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, a vyhlášky Ústředního národního výboru hlavního města č. 27 z roku 1955, o vymezení chráněné oblasti Pražského hradu, podanému Ústavnímu soudu, jakož i stanovisko vlády k uvedenému návrhu schválené jejím usnesením z 22. dubna 1998 č. 289, o stanovisku vlády k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, a dalších souvisejících předpisů, podanému Ústavnímu soudu, a přijala k němu následující vyjádření.

Vláda mění své vyjádření ze dne 23. dubna 1998 přijaté ve výše uvedené věci usnesením vlády z 22. dubna 1998 č. 289, z dále uvedených důvodů.

Navrhovatel spatřuje důvod ke zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, v tom, že tehdejší parlament přenesl jemu svěřenou zákonodárnou pravomoc na jiný orgán a toto přenesení považuje za nepřípustné.

K tomu vláda uvádí, že ustanovení § 9 odst. 2 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, stanovilo, že vyvlastnění je možné jen na základě zákona. Ustanovení § 90 téhož ústavního zákona stanovilo, že k provedení určitého zákona a v jeho mezích může vláda vydávat nařízení, přičemž zákon a v jeho mezích vydané vládní nařízení může svěřit bližší úpravu obecným právním předpisům ministerstev, národních výborů, jakož i jiných úřadů.

Praxe zmocňovacích zákonů měla vzor v obdobné praxi z doby tzv. první republiky, přičemž tehdejší ústavní soud žádný ze zmocňovacích zákonů nezrušil (například zákon č. 95/1933 Sb., o mimořádné moci nařizovací, zákon č. 206/1933 Sb., kterým se prodlužuje mimořádná moc nařizovací podle zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a blíže upravuje její použití, zákon č. 109/1934 Sb., kterým se mění zákony a mimořádné moci nařizovací ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n. a ze dne 15. listopadu 1933, č. 206 Sb. z. a n.).

Tvrzení navrhovatele, že vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, porušovalo ochranu vlastnictví danou ústavou, neboť řešilo věci, které měl upravit zákon, se tak jeví problematickým, neboť ústavní zákon v § 9 připouštěl vyvlastnění na základě zákona a tato podmínka byla v souladu s v té době platnými právními předpisy naplněna.

Vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, bylo vydáno na základě zmocnění daného ustanovením § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954; toto zmocnění bylo vládě poskytnuto jen na dobu od 2. února 1954 do 31. prosince 1954. Zákon i vládní nařízení byly vydány v době platnosti Ústavy Československé republiky z ro- ku 1948 (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.), která je tedy základem pro zjištění, zda byly přijaty a vydány v mezích ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.

Vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, splňuje zvláštní formální požadavky podle § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, tj. bylo podepsáno prezidentem republiky a dalšími ústavními činiteli a bylo schváleno Národním shromážděním. Ratihabice proběhla na jeho 5. schůzi dne 23. března 1955 (srov. Společnou zprávu výborů kulturního a ústavně právního Národního shromáždění, NS 1955 tisk 12, a zápis z 5. schůze Národního shromáždění RČS dne 23. března 1955).

Jestliže navrhovatel argumentuje skutečností, že nařízení vlády bylo v rozporu s ústavním zákonem č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, vzniká otázka, zda je návrh ve smyslu ustanovení § 66 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vůbec přípustný.

Navrhovatelé dále poukazují na to, že by Ústavní soud při posuzování rozpornosti s konkrétním předpisem vyšší právní síly měl spíše sledovat kontinuitu jednotlivých právních norem a právních institutů, které byly obsaženy v Ústavě Československé republiky (ústavní zákon č. 150/1948 Sb.).

Zákon č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, výslovně stanovil, že vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, zůstává nedotčeno a obdobně toto stanovily i zákonné předpisy o Kanceláři prezidenta republiky. Tehdejší zákonodárné sbory tedy považovaly toto vládní nařízení za platné. Platnost podobných vládních nařízení “s mocí zákona” byla uznávána i po listopadu 1989. Jako příklad lze uvést vládní nařízení č. 15/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru (zrušeno zákonem č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd), vládní nařízení č. 47/1955 Sb., o opatřeních v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků (zrušeno zákonem č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech) a vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích (zrušeno zákonem č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích).

Ustanovení první věty § 1 vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, že “Pražský hrad, sídlo presidenta republiky Československé a významná historická památka, náleží všemu československému lidu” je třeba vykládat s ohledem na povahu věci, na ostatní obsah vládního nařízení a na tehdy platnou ústavu, jakož i na důvodovou zprávu k návrhu vládního nařízení a na obsah zpravodajské zprávy přednesené v Národním shromáždění v souvislosti s návrhem, aby vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, schválilo.

V důvodové zprávě k návrhu vládního nařízení se uvádí, že “Pražský hrad jako dominantní část hlavního města Prahy tvoří historický a stavební celek v obvodu, který je zhruba vymezen někdejším opevněním a uzavřen historickými branami.”. K zabezpečení řádné správy a ochrany Pražského hradu v tomto smyslu byla § 1 vládního nařízení vytvořena chráněná oblast Pražského hradu. K rozhodnutí o podrobném topografickém vymezení této chráněné oblasti byla § 3 vládního nařízení zmocněna rada Ústředního národního výboru hlavního města Prahy v dohodě s Kanceláří prezidenta republiky. Pokud zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, hovoří o nemovitém majetku České republiky tvořícím areál Pražského hradu, rozumí tím zjevně Pražský hrad v tomto smyslu..

Důvodová zpráva k návrhu vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, uvedla, že “Vlastnické poměry k nemovitostem Pražského hradu jsou zatím nejednotné. V posledních letech byla sice již velká většina nemovitostí na Pražském hradě zapsána v pozemkových knihách pro československý stát, přesto však zůstává ještě 11 objektů, které jsou zapsány v pozemkových knihách na různé církevní orgány a instituce a 2 domy jsou dosud v soukromém vlastnictví občanů. Aby hradní celek mohl být jednotně a hospodárně spravován, chráněn a stavebně udržován, je třeba, aby všechny objekty na Hradě byly převedeny do státního socialistického vlastnictví a jednotně spravovány. Proto se vládním nařízením vytváří zvláštní chráněná oblast jako úprava vymykající se z rámce běžných opatření památkové péče a objekty této oblasti se prohlašují za národní majetek.”.

Také parlamentní zpravodaj, odůvodňující v Národním shromáždění návrh na schválení vládního nařízení, výslovně uvedl: “Pražský hrad náleží všemu československému lidu a proto je v zájmu našeho státu, aby byla zajištěna přiměřená správa všech objektů Pražského hradu a péče o jeho památku a všechny objekty byly převedeny do státního socialistického vlastnictví.”. Národní shromáždění tedy vládní nařízení schválilo s vědomím, že se podle jeho ustanovení § 1 “objekty v chráněné oblasti znárodňují, pokud již národním majetkem nejsou.”.

Právní následky vyplývající z vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, nastaly dnem, kdy vládní nařízení nabylo účinnosti, resp. dnem, kdy bylo vyhlášeno rozhodnutí rady Ústředního národního výboru hlavního města Prahy o vymezení chráněné oblasti Pražského hradu.

Vzhledem k tomu, že § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, vládní nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, a vyhláška Ústředního národního výboru hlavního města Prahy č. 27 z roku 1955, o vymezení chráněné oblasti Pražského hradu, byly vydány v souladu s ústavním pořádkem republiky Československé, s ohledem na to, že vláda vydáním vládního nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, nepřekročila meze zmocnění daného § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, a vzhledem k zachování právní kontinuity této právní úpravy až k zákonu č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky, který je možno uznat za lex posterior ve vztahu k vládnímu nařízení č. 55/1954 Sb., o chráněné oblasti Pražského hradu, vláda navrhuje, aby návrh skupiny poslanců na zrušení § 14 zákona č. 2/1954 Sb., o státním plánu rozvoje národního hospodářství republiky Československé na rok 1954, a dalších souvisejících předpisů byl
z a m í t n u t .