Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1997 > 1997-07-16

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 16. července 1997 č. 431 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk č. 230)

Vazba na záznam z jednání vlády: Database 'Vedení MŽP', View 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk č. 230), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;


II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády



Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.


Příloha k usnesení vlády ze dne 16. července 1997 č. 431


S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územních
samosprávných celků
(sněmovní tisk č.230)



Vláda na jednání své schůze dne 16. července 1997 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků (sněmovní tisk č. 230) a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s z dále uvedených důvodů.

1. Vláda svým usnesením z 12. března 1997 č. 158, k postupu reformy veřejné správy, ve znění usnesení vlády z 23. dubna 1997 č. 239 a usnesením vlády z 30. dubna 1997 č. 282 uložila ministryni spravedlnosti a ministru vnitra zpracovat a předložit vládě návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územně samosprávných celků. Tento návrh byl vládou projednán a schválen na jednání její schůze dne 4. června 1997 usnesením č. 322 a předložen k projednání Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Z tohoto důvodu shledává vláda zákonodárnou iniciativu poslanců nadbytečnou.

2. Předložený návrh ústavního zákona předpokládá vytvoření tří zemí, kterými by byly Země Praha, Země Česká a Země Moravskoslezská. V návrhu ovšem není nikterak zdůvodněno, proč je navrhováno vytvoření právě tří zemí. Z hlediska rozlohy a povahy jednotlivých zemí je navíc návrh značně nevyvážený. Zvolené členění v jistém smyslu odráží správní uspořádání, které existovalo v Republice československé po roce 1927, resp. na našem území v rámci Rakousko - Uherska před rokem 1918. Toto členění mělo ve své době historické a politické důvody, které ovšem již pominuly a návrat k takovémuto uspořádání se v současné době nejeví jako přínosný a žádoucí. Vyšší územní samosprávné celky, jejichž existence se předpokládá v hlavě sedmé Ústavy České republiky (dále jen “Ústava”), nemohou mít, jak by z návrhu mohlo vyplývat, povahu státoprávní (tedy spolkových zemí), neboť by to bylo v rozporu s Čl. 11 Ústavy, podle kterého území České republiky tvoří nedílný celek. Jejich charakter může být tudíž toliko administrativně právní, kdy je jakýkoliv podíl na uskutečňování státní svrchovanosti vyloučen. Vytvoření takto rozsáhlých celků by navíc bylo v rozporu se snahou o co největší přiblížení výkonu veřejné správy občanům a nepřispělo by ani k řešení těch místních záležitostí, které přesahují možnosti obcí a měly by být vyhrazeny vyšší úrovni samosprávy.

3. Předložený návrh ústavního zákona je nazván jako návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, zavádí však pro ně jednotné označení země. V návaznosti na to obsahuje přímou novelu Ústavy spočívající ve vypuštění Čl.103 a navazující změně označení následujících článků a změně Čl. 99. Mělo-li by ovšem dojít v této souvislosti k novele Ústavy, muselo by se v zájmu přehlednosti a systematiky jednat o novelu poněkud rozsáhlejší, která by znamenala vypuštění pojmu “vyšší územní samosprávný celek” a jeho důsledné nahrazení pojmem “země”. V takovém případě by ovšem ústavní zákon musel být označen jako ústavní zákon o vytvoření zemí.

4. Podle Čl. 2 předloženého návrhu ústavního zákona by bylo možné měnit území zemí pouze ústavním zákonem. Takováto forma se však jeví jako nepřiměřená s ohledem na to, že ústavního zákona se vyžaduje podle Čl. 11 Ústavy ke změně hranic státu jako celku. Změna státní hranice by tak byla postavena naroveň změně hranic autonomních jednotek v rámci státu. V této souvislosti je třeba si zároveň uvědomit, že by tomuto režimu podléhaly jakékoliv, byť jen minimální změny, jež by pak byly, s ohledem na rigiditu ústavních zákonů, velmi těžko proveditelné. Lze soudit, že pro úpravu takovýchto otázek není, i s ohledem na předpokládaný obsah a rozsah našeho ústavního pořádku, forma ústavního zákona vhodná.

5. Předkládaný návrh ústavního zákona počítá s tím, že by zastupitelstva vyšších územních samosprávných celků (zemí) rozhodovala o jejich sídlech. V tomto směru by ovšem došlo k nepřímé novele Ústavy, která s něčím takovým, pokud jde o základní vymezení pravomocí těchto zastupitelstev, nepočítá. Nepřímá novela je ovšem z legislativního hlediska a systematiky právního řádu nežádoucí. Dalším, a to věcným důvodem, pro nějž je nutné takovou změnu odmítnout, je skutečnost, že pro orgány vyšších územních samosprávných celků bude třeba zajistit vhodné budovy a s tím spojené vybavení, aby měly možnost ihned po svém zvolení zahájit činnost. Proto je potřebné rozhodnout o sídlech vyšších územních samosprávných celků v dostatečném předstihu před volbami do jejich zastupitelstev, a to přímo v ústavním zákoně o jejich zřízení, tak jak to předpokládá vládní návrh. Vládní návrh přitom vychází z předběžného průzkumu v územích uvažovaných vyšších územních samosprávných celků a volí pro ně sídla, jež jsou jejich přirozenými a historickými centry.

6. V návrhu ústavního zákona se předpokládá, že by tento ústavní zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Je však třeba mít na zřeteli, že v souvislosti s vytvořením vyšších územních samosprávných celků je třeba připravit další související právní předpisy, jež ostatně navrhovatelé zmiňují i v důvodové zprávě (např. zákon o působnosti a orgánech vyšších územních samosprávných celků, zákon o volbách do zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků, zákon o územním a správním členění státu, zákon o obcích či zákon o přechodu některých věcí z majetku České republiky do majetku vyšších územních samosprávných celků). Aby vyšší územní samosprávné celky mohly vůbec začít vyvíjet svou činnost, měly by uvedené právní předpisy nabýt účinnosti současně s ústavním zákonem o vytvoření vyšších územních samosprávných celků nebo nedlouho poté. Na přípravu těchto právních předpisů je ovšem třeba věnovat takové množství času, které bude odpovídat jejich závažnosti a složitosti, aby mohly plnit to, co se od nich očekává a zároveň se vyznačovaly odpovídajícím stupněm stability.

7. Předložený návrh ústavního zákona obsahuje řadu nedostatků legislativně technické povahy. V názvu návrhu ústavního zákona není uvedeno, že se zároveň jedná o novelu Ústavy. Rovněž úvodní věta je formulována nesprávně, neboť je v rozporu s § 107 odst. 1 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V Čl. 1 odst. 1 by měly být jednotlivé body odděleny čárkami. Čl. 3 bod 1 by měl obsahovat pouze dílčí změnu Čl. 99 druhá věta Ústavy, spočívající ve vypuštění slov “nebo kraje”. V Čl. 3 bod 2 je text za čárkou nadbytečný, neboť v takovémto případě se číslování následujících článků nemění. V Čl. 5 schází před slovem “dnem” slovo “účinnosti”. Důvodová zpráva neobsahuje v rozporu s § 86 odst. 3 zákona č. 90/1995 Sb., předpokládaný hospodářský a finanční dopad navrhované právní úpravy, tj. zejména nároky na státní rozpočet.