Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-01-17

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 17. ledna 2000 č. 78 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách
(sněmovní tisk č. 464)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (sněmovní tisk č. 464), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách
(sněmovní tisk č. 464)


Vláda na své schůzi dne 17. ledna 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (sněmovní tisk č. 464), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda zastává názor, že platná právní úprava, která je obsažena v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) (dále jen “zákon”), řeší problematiku právní regulace vysokého školství systémově správně a že toto řešení plně odpovídá stávajícím vnitrostátním potřebám i mezinárodněprávním závazkům, kterými je Česká republika vázána. Navrhované změny zákona vláda hodnotí jako nesouladné s principy, na nichž zákon spočívá; jejich přijetí by způsobilo narušení těchto principů a způsobilo by jak narušení vnitřní souladnosti zákona, tak destabilizaci systému vysokého školství. Vláda má k návrhu zákona především tyto výhrady:

1. Návrh na převedení pravomoci orgánu fakulty stanovit podmínky přijetí ke studiu na orgán veřejné vysoké školy je řešením, které nemůže nijak přispět k prosazení větší objektivity a standardizace přijímacích řízení na veřejných vysokých školách. Spíše lze předpokládat nárůst formalizmu a centralizace při stanovování těchto podmínek, neboť o jejich konkrétním stanovování má podle návrhu rozhodovat orgán veřejné vysoké školy, což u některých studijních oborů a programů může mít zcela opačný efekt (například rozhodování o podmínkách přijetí ke studiu na lékařskou nebo právnickou fakultu by podle návrhu novely prováděl orgán složený většinou ze zástupců nesouvisejících a nesourodých oborů, např. technických, teologických, přírodovědných a pod.). Z obdobných důvodů lze jen obtížně souhlasit s tím, aby další podmínky pro přijetí ke studiu stanovovala pouze vysoká škola, s výjimkou případu, kde statut vysoké školy stanovení těchto podmínek umožní fakultě.

2. Navrhovaná změna ustanovení § 20 zákona, která odstraňuje zákonnou překážku, zabraňující veřejné vysoké škole realizovat peněžní nebo nepeněžní vklady do obchodních společností nebo družstev v sobě skrývá značná rizika, spojená s těmito vklady, pokud by společnost, v níž by vysoká škola měla majetkovou účast, nebyla hospodářsky úspěšná; v těchto případech by nutně vznikl tlak, aby státní rozpočet kryl veřejné vysoké škole nedostatek zdrojů. Schválení navrhované změny by vážně narušilo ze zákona vyplývající postavení veřejné vysoké školy v nově utvářené struktuře veřejnoprávních nepodnikatelských institucí. Navržená změna směřuje proti samotným principům zákona; prolamuje zákonem budovanou akademickou autonomii veřejné vysoké školy a organizačně, majetkově i právně ji v rozporu s uvedenou koncepcí orientuje do obchodně tržního prostředí. V případě schválení navržené změny by docházelo k situacím, kdy prostředky daňových poplatníků, které jsou určeny k financování činnosti veřejných vysokých škol (vzdělávání, výzkum a vývoj) by byly vkládány do soukromých obchodních společností nebo družstev za účelem zisku. Jednalo by se o ve světě zcela ojedinělý případ, kdy veřejný majetek účelově určený k poskytování veřejných služeb by byl používán k podnikání se všemi riziky, která jsou s touto činností spojena. Vysoké školy v současné době nevlastní jiný majetek než ten, který získaly od státu; ve zdrcující míře jsou jedinými finančními příjmy veřejné vysoké školy účelové dotace ze státního rozpočtu na realizaci výuky, materiální rozvoj a na výzkum a vývoj související s posláním veřejné vysoké školy. Vláda zastává názor, že pro vysoké školy stávající právní úprava poskytuje dostatečné možnosti finančního zhodnocení dosažených výsledků v oblasti výzkumu a vývoje a prodeje další duchovní a materiální produkce veřejných vysokých škol, a to na základě běžných smluvních vztahů s podnikatelskou sférou, aniž by bylo nutné propojení se soukromým sektorem prostřednictvím navrhovaných vkladů a z nich plynoucích rizik. Navrhované uvolnění blokačního ustanovení (§ 20 odst. 3 zákona) není podle názoru vlády aplikovatelné na soustavu veřejných vysokých škol, které disponují s veřejným majetkem a s dotacemi ze státního rozpočtu. Vláda v této souvislosti upozorňuje i na reálnou možnost snadného zneužití veřejného majetku k osobnímu prospěchu.

3. Navržená konstrukce pojetí bakalářského studijního programu jako povinného předstupně pro magisterské studium je v rozporu s platným systémem studijních programů, jež byl v loňském roce zaveden zákonem. Povinné absolvování bakalářského stupně pro každého vysokoškoláka by bylo krokem zpět a představovalo by v zásadě bezdůvodně radikální zásah do studijních plánů vysokých škol. Navrhovaná úprava vychází z nesprávného pochopení Boloňské deklarace a předpokládaného vývoje vysokoškolských (terciárních) systémů vzdělávání v Evropě. Evropská unie nejenže nevyžaduje, ani nepředpokládá žádnou unifikaci vzdělávacích systémů, ale naopak zdůrazňuje jako pozitivní, rozvíjení plurality jednotlivých vzdělávacích systémů. Přijetí navržené novely by snížilo význam systému vysokoškolského vzdělávání. Stávající institut bakalářské formy studia má umožnit získat plnohodnotné vysokoškolské vzdělání, poskytnout připravenost na vstup do povolání nebo umožnit pokračování v dalším studiu. Je-li cílem navrhované novely legislativně podpořit status bakalářského studia jako plnohodnotného a uzavřeného stupně vysokoškolského vzdělání, jako přípravy na povolání, jak uvádí předkladatelé v důvodové zprávě, pak navržené změny tento cíl nejenže neumožňují dosáhnout, ale vyvolají opačný efekt, totiž jeho degradaci na pouhý a povinný předstupeň magisterského studia. Přijetí navržené změny pojetí bakalářského studia by vedlo k tomu, že tato forma vysokoškolského studia by se stala formální. Vláda s tímto řešením zásadně nesouhlasí.

4. Navržená změna ustanovení § 60 zákona (body 1 až 3 novely), kterou se otevírají akreditované studijní programy veřejných vysokých škol zájemcům o celoživotní vzdělávání koliduje s principy zákonné úpravy celoživotního vzdělávání, zejména s ustanovením § 58 zákona, kde jsou vyjmenovány poplatky spojené se studiem, zejména možnosti vybírání poplatků od studentů v akreditovaných studijních programech. Návrh nepřímo a opětovně otevírá problematiku tzv. školného. Umožnění studia v těchže akreditovaných studijních programech, a to jak za úplatu nebo bez poplatku, není odůvodnitelné a je vzhledem k možnému zneužití zcela nevhodné.

5. Návrh novely zákona není rovněž dostatečně propracován po stránce legislativní; má zejména tyto nedostatky:
· v názvu návrhu novely a v uvozující větě je nesprávně uveden název novelizovaného zákona;
· návrh zákona je nesprávně členěn na části,
· pořadí jednotlivých bodů novely není uspořádáno systematicky; neodpovídá pořadí novelizovaných ustanovení jednotlivých paragrafů,
· v bodu 8 novely, kterým je novelizováno ustanovení § 49 odst. 4 zákona, není stanoven orgán, který je oprávněn určit externí subjekt mimo vysokou školu, jenž by byl oprávněn ověřit splnění podmínek stanovených pro přijetí ke studiu; navržená novela ustanovení § 49 odst. 4 nevymezuje nezbytná kritéria pro výběr externího subjektu a kritéria upravující ověřování splnění podmínek pro přijetí ke studiu.