Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-08-26

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 26. srpna 1998 č. 547 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona o lidovém
hlasování (referendu)
(sněmovní tisk č. 18)

Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu), (sněmovní tisk č. 18), stanovisko upravené podle připomínek vlády uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády


Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 26. srpna 1998 č. 547



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu)
(sněmovní tisk č. 18)


Vláda na své schůzi dne 26. srpna 1998 projednala a posoudila návrh ústavního zákona o lidovém hlasování (referendu) a vyjádřila s tímto návrhem zákona s o u h l a s s tím, že jej zároveň doporučuje upravit podle těchto připomínek:

1. V názvu návrhu ústavního zákona se užívá dvou termínů (“lidové hlasování” a “referendum”), v jeho jednotlivých článcích pak už jen termínu “referendum”, případně “poradní referendum”. Doporučuje se, aby název ústavního zákona zněl “o referendu”.
2. Pod název návrhu ústavního zákona se navrhuje doplnit tuto úvodní větu: “Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:”.
3. Z návrhu ústavního zákona je třeba vypustit možnost konání referenda o návrhu ústavního zákona, neboť ústavní zákony se týkají v podstatě vždy základních principů státního zřízení a demokratických institucí, jejichž změna v podmínkách převažující zastupitelské demokracie by měla být ponechána na rozhodnutí kvalifikované většiny v Parlamentu. V opačném případě by například pouhé dvě pětiny poslanců Poslanecké sněmovny mohly vyvolat referendum o změně Ústavy, k níž je jinak třeba při hlasování v Parlamentu souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Na základě toho je třeba vypustit z Čl. 1 odst. 1 písmeno b), vypustit Čl. 3, dosavadní text Čl. 4 uvést v níže navrženém znění, z Čl. 6 odst. 4 vypustit slova “a ústavní zákony.” a dosavadní Čl. 4 až 7 označit jako Čl. 3 až 6.
4. Zásada uvedená v Čl. 1 odst. 3, podle níž návrh zákona pro referendum nesmí být v rozporu s ústavním pořádkem, vyplývá obecně z hierarchie právních norem. Toto ustanovení je proto nadbytečné a doporučuje se, aby bylo vypuštěno. Pokud přesto zůstane zachováno, doporučuje se, aby bylo doplněno v tom smyslu, že návrh zákona pro referendum nesmí být v rozporu též s mezinárodními smlouvami uvedenými v Čl. 10 Ústavy.
5. Návrh zcela bezdůvodně nepřiznává právo iniciovat vyhlášení referenda senátorům. Je proto třeba v Čl. 2 odst. 1 text “nebo společně nejméně dvě pětiny poslanců” nahradit textem “, společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně nejméně dvě pětiny senátorů”. Obdobná úprava je promítnuta i do níže navrženého znění Čl. 3 a 4.
6. V zájmu zachování jednotné dikce všech ustanovení upravujících jednotlivé případy vyhlašování referenda se navrhuje následující znění Čl. 3 a 4 (před jejich výše navrženém přečíslování Čl. 4 a 5), v němž jsou zapracovány i připomínky uvedené výše v bodech 3 a 5:
“ Čl. 3

(1) Prezident republiky vyhlásí referendum o mezinárodní smlouvě o vstupu České republiky do svazku s jinými státy, se kterou je spojeno omezení výkonu státní svrchovanosti, navrhne-li to vláda, společně nejméně třetina poslanců nebo společně nejméně třetina senátorů. Mezinárodní smlouvy vyžadující jinak souhlas Parlamentu, Parlament neschvaluje, pokud o nich bylo vykonáno referendum.

(2) Návrh na schválení mezinárodní smlouvy je v referendu schválen, zúčastnila-li se hlasování nejméně polovina občanů k tomu oprávněných a hlasovala-li pro návrh většina hlasujících.

Čl. 4

Prezident republiky vyhlásí referendum ke zjištění stanoviska občanů k položené otázce týkající se vnitřní nebo zahraniční politiky státu, navrhne-li to vláda, společně nejméně dvě pětiny poslanců nebo společně nejméně dvě pětiny senátorů.”
K výše navrženému Čl. 3 odst. 1 vláda zároveň upozorňuje, že text předloženého návrhu ústavního zákona neřeší další proces schvalování mezinárodních smluv schválených nebo odmítnutých v referendu. Vláda navrhuje, aby vykonaným referendem byl proces schvalování mezinárodních smluv ukončen, a to i v případě, že mezinárodní smlouva nebude v referendu schválena. Pro tento případ je však dále třeba, aby k návrhu ústavního zákona byla zároveň připojena novela příslušných ustanovení Ústavy. Tento návrh vláda uplatňuje i proto, že k navrženému ústavnímu zákonu je třeba v každém případě připojit novelu Čl. 87 Ústavy a v ní rozšířit působnost ústavního soudu o právo rozhodovat o návrhu podle Čl. 6 odst. 2 navrženého ústavního zákona.

7. V Čl. 6 odst. 1 se navrhuje za slova “po uplynutí patnácti dnů” vložit slova “od podání návrhu na vyhlášení referenda”.
V Čl. 6 odst. 2 se navrhuje uvést druhou větu v tomto znění: “Ústavní soud rozhodne do patnácti dnů od podání návrhu.”. Ve třetí větě se navrhuje místo slov “že není soulad” uvést slova “že k nesouladu došlo”.

V Čl. 6 odst. 3 se počátek tohoto ustanovení doporučuje uvést v tomto znění: “Referendum se vykoná do 75 dnů, počítaných ode dne jeho vyhlášení podle odstavce 1 nebo ode dne,”.

8. V Čl. 7 se doporučuje změnit datum nabytí účinnosti navrženého ústavního zákona na 1. květen 1999.