Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-03-22

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 22. března 2000 č. 291 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 563)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona , kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 563), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb.,
o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 563)



Vláda na jednání své schůze dne 22. března 2000 posoudila a projednala návrh zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 563), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s zejména z dále uvedených důvodů.

1. Předložený návrh zákona rozšiřuje výjimky uvedené v § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, o případy podnikání formou tzv. franchisingu, kdy je plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické nebo fyzické osoby “svěřeno” jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomuto účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Návrh zcela opomíjí skutečnost, že tyto osoby by byly v nesrovnatelně horší pozici, než zaměstnanci vykonávající stejnou nebo obdobnou činnost v pracovněprávních vztazích, a to zejména pokud jde o práva a povinnosti, které vyplývají z pracovněprávních vztahů, například při náhradě škody, při poskytování placeného volna při překážkách v práci apod. Navrhovaná novela zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, je v kontextu se stávající právní úpravou natolik rozšiřující, že vzbuzuje pochybnost o důvodnosti celé oblasti úpravy zajištění práva na zaměstnání především v pracovněprávních vztazích, jak to předpokládá první věta § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

Podnikání formou franchisingu je i dnes možné, a to podle dosavadních právních předpisů, jestliže organizování této podnikatelské činnosti je předmětem podnikání fyzické nebo právnické osoby. Pokud tomu tak není, jde o jednání, které je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti.

2. Předložený návrh zákona se zcela nesystémově snaží zařadit řešení problematiky podnikání formou tzv. franchisingu do § 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, který upravuje právo na zaměstnání. Po věcné stránce navržený pojem “svěření” plnění úkolů jiné právnické nebo fyzické osobě neupravuje právní vztah mezi dotčenými subjekty. V navrhované podobě by tento systém v praxi umožňoval pyramidovitě (na základě dalších “svěření”) posouvat povinnost zajišťování plnění běžných úkolů na další fyzické a právnické osoby.

3. Předložený návrh novely zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, má i řadu nedostatků z hlediska legislativně technického. Například v úvodní větě návrhu zákona je třeba namísto uvedených novel zákona č. 1/1991 Sb. uvést “ve znění pozdějších předpisů”; v čl. I postačí zákon č. 167/1999 Sb. uvést jen jednou a je třeba vypustit slovo “část” v závorce; není nezbytné nahrazovat spojku “anebo” spojkou “nebo” atd.