Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2000 > 2000-06-14

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 14. června 2000 č. 595 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb.,
trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 630)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 630), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní
zákon, ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 630)


Vláda na jednání své schůze dne 14. června 2000 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 630), a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to především z dále uvedených důvodů.

1. Otázky účinnosti systému trestů, včetně výjimečného trestu odnětí svobody nad patnáct let až do dvaceti pěti let a trestu odnětí svobody na doživotí, a trestných činů, za které lze výjimečný trest uložit, úpravu ochranného léčení, včetně vytvoření systému detence pro pachatele nejzávažnějších trestných činů spáchaných například sexuálními devianty bude řešit vládou připravovaná rekodifikace trestního zákona v níž budou tyto otázky řešeny komplexně.

2. Navrhovaná změna § 29 odst. 3 trestního zákona má nahradit současný stav kumulace podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí systémem jejich alternace v ustanovení písmen b) a c) při zachování jejich stávajícího znění.

Ve stávajícím § 29 odst. 3 písm. b) trestního zákona je v rámci účinné ochrany společnosti před mimořádně nebezpečnou trestnou činností zdůrazněn požadavek generální prevence, kdy například v důsledku častějšího páchání trestných činů, uvedených v ustanovení odstavce 3 a zaměřených proti některým kategoriím osob, dojde k hlubokému znepokojení široké veřejnosti. Ve stávajícím § 29 odst. 3 písm. c) trestního zákona je však zdůrazněn požadavek individuální prevence, kdy je třeba z hlediska osoby pachatele zkoumat, zda k dosažení účelu trestu nepostačuje některá z mírnějších alternativ a teprve poté, pokud je závěr takového posouzení negativní, lze po splnění ostatních podmínek uložit trest odnětí svobody na doživotí.

Rozhodnutí o tom, zda je třeba uložit pachateli trest odnětí svobody na doživotí, nebo zda lze pachatele napravit kratším než doživotním trestem odnětí svobody, musí soud založit na všestranném a pečlivém zhodnocení jeho osobnosti i na zhodnocení současného stavu páchání nejnebezpečnější kriminality a postoje veřejnosti.

Účelem trestního řízení je podle § 1 odst. 1 trestního řádu náležitě zjistit trestné činy a jejich pachatele spravedlivě potrestat; řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití a plnění povinností ke státu a společnosti.

Navrhovaná právní úprava je s tímto ustanovením v rozporu, neboť by umožnila ukládat trest odnětí svobody na doživotí jen z důvodů generální prevence bez povinnosti vyhodnotit osobu pachatele z hlediska možnosti jeho nápravy uložením trestu odnětí svobody nad patnáct let až do dvaceti pěti let.

3. Předložený návrh zákona odůvodňuje prodloužení doby, po kterou nemůže dojít k podmíněnému propuštění z výkonu výjimečného trestu odnětí svobody tím, že důvody, které vedly k uložení výjimečného trestu, spočívají především ve zdravotním stavu pachatele a pokud tyto důvody nepominou, je třeba společnost před pachateli nejzávažnější trestné činnosti chránit. Předkladatel má na mysli především existenci sexuální, duševní či jiné choroby nebo poruchy.

Samotná existence uvedených chorob nebo poruch však není sama o sobě důvodem pro uložení výjimečného trestu, naopak v trestním řízení je pachatelům trpícím těmito chorobami nebo poruchami ukládán trest odnětí svobody spolu s ochranným léčením podle § 72 odst. 2 písm. a) trestního zákona. Pokud byl pachatel v době spáchání trestného činu pro duševní chorobu nebo poruchu nepříčetný, není za tento trestný čin odpovědný a lze mu uložit jen ochranné léčení.

Navrhované prodloužení doby, po kterou nelze odsouzeného podmíněně propustit z výkonu výjimečného trestu, není důvodné také proto, že nepřihlíží k § 29 odst. 1 trestního zákona, podle něhož může soud v případě uložení výjimečného trestu současně rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do výkonu trestu nezapočítává. Z hlediska výkonu trestu je výjimečný trest charakteristický tím, že pachatel, jemuž byl uložen, je k jeho výkonu podle § 39a odst. 2 písm. d) trestního zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, tedy do nejpřísnějšího režimu. Soud může výše uvedeným způsobem ztížit pachateli možnost jeho podmíněného propuštění a ochránit tak před ním občanskou společnost z důvodu nutnosti dlouhodobě izolovat pachatele zvlášť nebezpečného pro jeho negativní vlastnosti nebo proto, že jde o mimořádně narušenou a těžko napravitelnou osobnost.

4. Navrhovaná úprava § 64 trestního zákona by měla vyloučit možnost opětovného podmíněného propuštění z výkonu výjimečného trestu, avšak má-li být výjimečný trest účinný, je třeba při jeho výkonu uplatnit kombinaci penitenciárních a léčebných metod s cílem dosáhnout resocializace odsouzeného a nezbavovat ho předem perspektivy návratu do společnosti.