k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (sněmovní tisk č. 317) -

Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1999 > 1999-09-15

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 15. září 1999 č. 942 + P

k poslaneckému návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
(sněmovní tisk č. 317)

Vazba na záznam z jednání vlády:

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (sněmovní tisk č. 317), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Provede:

předseda vlády

Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 15. září 1999 č. 942

S t a n o v i s k o

vlády k návrhu ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon
České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
(sněmovní tisk č. 317)

Vláda na jednání své schůze dne 15. září 1999 projednala a posoudila návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (sněmovní tisk č. 317) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda nemá námitek, aby trestní stíhání poslance, senátora nebo soudce Ústavního soudu bylo vyloučeno po dobu trvání mandátu nebo trvání funkce, avšak nesouhlasí z další částí návrhu, podle níž by komora Parlamentu České republiky měla mít právo rozhodnout, že určité jednání je trestným činem majícím souvislost s výkonem mandátu poslance nebo senátora, což by v případě, že komora odepře souhlas s trestním stíháním, mělo mít podle návrhu za následek, že trestní stíhání je navždy vyloučeno. Tento návrh je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen “Listina”) a s trestními předpisy.

Podrobněji k tomu vláda dále uvádí:

a) podle čl. 39 Listiny jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit, a podle čl. 40 odst. 1 Listiny jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy,

b) podle § 3 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně, a v § 2 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se stanoví, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen,

c) při posuzování, zda skutek je či není trestným činem, je třeba postupovat tak, že orgán činný v trestním řízení učiní potřebná zjištění o rozhodných skutkových okolnostech, přičemž podle § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se orgány činnými v trestním řízení rozumějí soud, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán.

Naproti tomu navrhované znění čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky by mělo za následek, že jiný orgán než soud by v rozporu zejména s ústavním pořádkem rozhodoval o tom, že byl spáchán trestný čin a za jakých okolností byl spáchán.