Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-03-11

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 11. března 1998 č. 169 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady
č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákon
České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými
prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 405)


Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

Vláda

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 405) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.



Provede:

předseda vlády


Předseda vlády

Ing. Josef T o š o v s k ý , v. r.


V L Á D A Č E S K É R E P U B L I K Y

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 11. března 1998 č. 169



S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady
č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla
republiky), ve znění pozdějších předpisů
(sněmovní tisk č. 405)


Vláda na své schůzi dne 11. března 1998 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk č. 405) a vyjádřila s ním n e s o u h l a s z těchto důvodů:

1. Právní úprava hospodářské činnosti obce a nakládání s majetkem ve vlast- nictví obce souvisí s postavením obce jakožto veřejnoprávní korporace (čl. 101 odst. 3 Ústavy ČR) a nelze ji redukovat toliko na procedurální otázky spojené s rozhodováním obecních orgánů. Pozitivní právní úprava neobsahuje takřka žádná zvláštní pravidla pro tuto oblast společenských vztahů, pročež má obec jakožto právnická osoba prak-ticky stejné postavení jako kterýkoliv jiný vlastník. Lze nicméně soudit, že majetek sloužící k plnění úkolů veřejné správy by měl být podroben speciálnímu právnímu režimu, částečně ostatně předpokládanému i Listinou základních práv a svobod (čl. 11 odst. 2). Takováto pravidla, běžná např. v obecních zřízeních německých spolkových zemí, mají ovšem širší dosah a zahrnují problematiku sestavování rozpočtu, způsobů nabývání a prodeje majetku, zakládání a správy obecních podniků etc., jakož i provádění účinné kontroly jejich dodržování. Z tohoto pohledu bude stanovení speciálního právního režimu pro nakládání s majetkem ve vlastnictví obce jakožto majetkem sloužícím k plnění úkolů obce součástí reformy veřejné správy, k jejíž přípravě a realizaci se vláda přihlásila ve svém programovém prohlášení. Navrhovaná novela zákona o obcích a zákona o rozpočtových pravidlech je z tohoto pohledu pouze nahodilým a izolovaným krokem, který nemá a nemůže mít naději na to, aby problematiku municipálního dluhu vyřešil.


2. Navrhovanou novelou má být stanovena nutnost dosažení kvalifikované, dvoutřetinové, většiny všech členů obecního zastupitelstva potřebné k přijetí usnesení o majetkoprávních úkonech obce podle § 36a odst. 1 zákona o obcích. Úprava usnášeníschopnosti obecního zastupitelstva, jakož i stanovení počtu hlasů nutných k přijetí platného usnesení je ovšem obsažena v § 38 odst. 5 zákona o obcích. Toto ustanovení je ale návrhem novely nedotčeno, byť je zřejmé, že úprava procedurálních otázek spojených s rozhodováním obecního zastupitelstva systematicky náleží právě sem a nikoliv do § 36a vymezujícího kompetenci tohoto orgánu. Použitá formulace je nadto nepřesná, a to z toho důvodu, že obecní zastupitelstvo rozhoduje prostřednictvím všech svých členů přítomných na jednání, nikoliv pouze jejich části (v tomto případě dvou třetin). Smyslem návrhu je zřejmě stanovit, že k přijetí platného usnesení v daných záležitostech je třeba souhlasu alespoň dvou třetin všech členů obecního zastupitelstva.

3. Výčet majetkoprávních úkonů, o nichž přísluší rozhodovat výhradně obecnímu zastupitelstvu obsažený v § 36a má být doplněn o další položku, a to rozhodování o nájmu a podnájmu obecního majetku na dobu delší než pět let, aby se tak zabránilo dlouhodobým pronájmům majetku ve vlastnictví obce schvalovaným obecní radou. Ustanovení, jež mluví o nájmu a podnájmu obecního majetku, a nikoliv o nájmu a podnájmu věcí, které jsou ve vlastnictví obce, je ovšem zmatečné, a to z toho důvodu, že nebere v úvahu § 663 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož může být předmětem nájemní smlouvy toliko věc (totéž se týká i smlouvy podnájemní podle § 666 odst. 1 občanského zákoníku), nikoliv ovšem majetkové právo a tím spíše ani blíže nespecifikovaný majetek obce (obecní majetek).

4. Podle návrhu by obecní radě mělo být v rámci § 45 zákona o obcích vyhrazeno rozhodovat o nájmu a podnájmu obecního majetku na dobu kratší než pět let. Takové pojetí ovšem nebere v úvahu ústavní principy územní samosprávy. Podle čl. 101 Ústavy ČR je obec samostatně spravována zastupitelstvem, z čehož plyne, že zastupitelstvo obce (obecní zastupitelstvo) musí být oprávněno rozhodovat o jakékoliv otázce samosprávy (samostatné působnosti) obce. Zákon o obcích, přijatý před účinností Ústavy ČR, vychází z pojetí takřka opačného, kdy taxativně stanoví vyhrazenou působnost obecního zastupitelstva (§ 36 a 36a zákona o obcích) s tím, že řešení ostatních otázek spadajících do samostatné působnosti obce zabezpečuje obecní rada (§ 45 písm. p) zákona o obcích). Takovýto model byl ovšem nabytím účinnosti Ústavy ČR překonán a s ohledem na superioritu ústavního zákona vůči zákonu platí, že obecní zastupitelstvo je nyní oprávněno rozhodnout o kterékoliv otázce samostatné působnosti obce. Nelze proto pouhým zákonem rozšiřovat vyhrazenou působnost obecní rady, která již ex constitutione neexistuje.

5. Novela zákona o rozpočtových pravidlech, která je součástí návrhu, má stanovit, že obecní rozpočet nesmí být zatížen finančními závazky z předchozích let v rozsahu vyšším než 20% předkládaného rozpočtu, přičemž výjimku může povolit okresní úřad na základě předchozího souhlasu Ministerstva financí. Takto pojatá novela, která by měla nabýt účinnosti dnem vyhlášení, nebere ovšem vůbec v úvahu smlouvy již uzavřené, neboť má-li být šetřeno zásady pacta sunt servanda, nelze bez zařazení příslušného intertemporálního ustanovení pominout závazky vzniklé před účinností zákona, s jejichž splněním je nutno v rozpočtu obce počítat, což ostatně vyplývá ze zákona.

6. Návrh novely zákona o rozpočtových pravidlech počítá s možností výjimky z uvedeného pravidla, kterou by povoloval okresní úřad na základě předchozího souhlasu Ministerstva financí. S ohledem na stávající počet obcí v ČR (více než 6 tis.) a jejich diferenciaci z hlediska velikosti a počtu obyvatel a od toho se odvíjející ekonomické úrovně a výše rozpočtu je značně diskutabilní požadovat ve všech případech souhlas správního úřadu s celostátní působností. Nadto se navrhovaný postup jeví jako poněkud nejasný i z hlediska procesního. Není zřejmé, má-li obec nejprve žádat o souhlas Ministerstvo financí a na jeho základě se pak obracet na okresní úřad či zda má o tento souhlas žádat prostřednictvím okresního úřadu. Z navrhované dikce plyne, že na udělení výjimky není právní nárok (“...může povolit...”), okresní úřad nebude tedy stanoviskem Ministerstva financí v dané věci vázán a lze se tak oprávněně tázat po opodstatněnosti jeho vyžadování. Návrh nadto nestanoví žádná kritéria, jimiž by se mělo Ministerstvo financí, resp. okresní úřad, při rozhodování řídit.

7. Návrh novely zákona o rozpočtových pravidlech není plně v souladu s terminologií občanského zákoníku, neboť ten v § 488 a násl. mluví pouze o závazcích, nikoliv tedy, jak činí návrh, o finančních závazcích. Z tohoto pohledu by tedy mohly nastat nejasnosti při interpretaci a aplikaci tohoto ustanovení, neboť není zejména zřejmé, má-li se jednat toliko o závazky s právem na peněžité plnění nebo i další.

8. Z návrhu novely zákona o rozpočtových pravidlech není jasné, z jaké hodnoty by se odvozovalo ono 20 % zatížení rozpočtu obce finančními závazky z předchozích let. Obsah rozpočtu obce tvoří ve smyslu § 22 zákona o rozpočtových pravidlech příjmy a výdaje obce. Z toho plyne, že procentuální výše závazku by měla být odvozována z výdajů rozpočtu obce, do nichž mimo jiné spadají splátky přijatých úvěrů a půjček a úroky z nich, neboť ne vždy musí být příjmy a výdaje rozpočtu obce předpokládány ve stejné výši. Zákon totiž obcím nepřikazuje (narozdíl od některých zahraničních úprav) sestavovat rozpočet jako vyrovnaný.