I. p ř i j í m á
k návrhu ústavního zákona o referendu a o doplnění ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (tisk č. 2096), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e
předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
prof. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
Příloha k usnesení vlády ze dne 21. února 1996 č. 134
S t a n o v i s k o
vlády k návrhu ústavního zákona o referendu a o doplnění ústavního zákona
České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
(tisk č. 2096)
Vláda na své schůzi dne 21. února 1996 projednala a posoudila výše uvedený návrh ústavního zákona a vyjádřila s ním n e s o u h l a s .
Ústava ČR je založena na principu zastupitelské demokracie a možnost uplatnění přímé demokracie je do ní promítnuta v podobě ustanovení, podle něhož ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
Vláda nesouhlasí s předloženým návrhem ústavního zákona proto, že dostatečně konkrétně nevymezuje otázky, o kterých by referendum mělo být konáno. V tomto směru návrh plně nerespektuje rámec Ústavy ČR.
Nehledě k výše uvedené zásadní připomínce vláda upozorňuje, že obsah předloženého návrhu ústavního zákona má řadu dalších podstatných nedostatků, například:
a) skutečnosti, kterých by se otázka v referendu měla týkat, jsou v návrhu ústavního zákona (čl. 1 odst. 1) uvedeny značně neurčitě, pomocí blíže nevymezených obecných pojmů. Přitom přesné vymezení předmětu referenda by bylo nezbytné již proto, že návrh ústavního zákona neupravuje, kdo před konáním referenda by měl posoudit, zda konkrétní otázka, o které by mělo být v referendu rozhodováno, nepřekračuje předmět referenda vymezený ústavním zákonem. Toto právo by měl mít podle návrhu (čl. 4 odst. 2) Ústavní soud ČR, avšak až po skončení referenda;
b) nedostatečně je upravena problematika formulace otázky, k níž by referendum mělo být konáno. Návrh nepočítá s tím, že otázka by měla být formulována v usnesení Poslanecké sněmovny, pokud je referendum vyhlašováno na základě usnesení Poslanecké sněmovny (čl. 2 odst. 1 písm. a)). Nelogický je návrh, aby předseda Poslanecké sněmovny měl právo vyzvat k odstranění vady v textu otázky navržené pro referendum na základě petice;
c) právo odmítnout návrh na provedení referenda na základě petice občanů, popřípadě právo toto referendum nevyhlásit, je v návrhu svěřeno jednotlivci (předsedovi Poslanecké sněmovny), aniž by bylo umožněno jakékoliv nezávislé přezkoumání oprávněnosti důvodů jeho rozhodnutí; tím by při rozhodování o vyhlášení referenda zcela převážil vliv zákonodárné moci;
d) vyhlášení referenda a vyhlášení výsledku referenda má být podle návrhu oznamováno ve Sbírce zákonů. To by si vyžadovalo novelu zákona o Sbírce zákonů, s níž předložený návrh nepočítá;
e) rozhodnutí přijaté v referendu má mít podle návrhu závaznost ústavního zákona a nelze je po dobu pěti let změnit (čl. 3 odst. 4). Rozhodnutí přijaté v referendu by bylo jen obtížně zařaditelné do našeho právního řádu. Uvedená pětiletá lhůta by pak neúměrně omezila postavení zákonodárné moci, což by se mohlo projevit například v případě nových voleb, při nichž by občané projevili zásadní změnu stanoviska ve věci, o níž bylo předtím rozhodnuto v referendu;
f) návrh neřeší, kdy rozhodnutí přijaté v referendu nabývá účinnosti, což je podstatné zvláště proto, že podle čl. 4 návrhu může Ústavní soud rozhodnutí přijaté v referendu zrušit;
g) předložený návrh postrádá ekonomický rozbor dopadu navrhované právní úpravy, resp. odhad nákladů spojených s konáním referenda v konkrétním případě.