Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 1998 > 1998-10-19

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 19. října 1998 č. 685 + P

k poslaneckému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady
č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb.
(sněmovní tisk č. 33)


Vazba na záznam z jednání vlády: Databáze 'Vedení MŽP', Pohled 'Dokumenty vlády\Hierarchicky'

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (sněmovní tisk č. 33), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:

předseda vlády




Předseda vlády

Ing. Miloš Z e m a n , v. r.

P ř í l o h a

k usnesení vlády
ze dne 19. října 1998 č. 685






S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady
č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb.
(sněmovní tisk č. 33)



Vláda na jednání své schůze dne 19. října 1998 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (sněmovní tisk č. 33), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s z dále uvedených zásadních důvodů.

1. Navržená novela zákona představuje zásadní změnu v dosavadním pojetí stavebního spoření a mění tak i celkovou koncepci bytové politiky v České republice, když povyšuje stavební spoření na hlavní a prakticky jedinou formu podpory financování bytové výstavby a zcela nesystémově tak preferuje jednu formu podpory bydlení na úkor ostatních.

2. Předložený návrh zákona se pouze zdánlivě opírá o hodnocení efektů stavebního spoření, neboť toto hodnocení je předčasné. Teprve v letošním roce totiž dochází k ukončení pětiletého spořícího cyklu prvních smluv o stavebním spoření uzavřených v roce 1993 a teprve v roce 1999 bude zahájeno masivnější čerpání úvěrů. Vliv dosud poskytnutých úvěrů se do nové výstavby nemohl zatím promítnout a vliv tzv. překlenovacích úvěrů je menší proto, že tyto úvěry jsou dražší. Počet uzavřených smluv o stavebním spoření a objem naspořených finančních prostředků naopak dokumentuje velmi příznivé výsledky akumulace finančních prostředků.






3. Předkladateli uplatněná námitka týkající se nedostatečné výše cílové částky a tudíž nedostatečné výše celkového objemu prostředků, které lze ze stavebního spoření získat, pomíjí jednak to, že prostředky získané stavebním spořením nemají za cíl krýt pořízení celé investice, ale jsou jednou ze složek vícezdrojového financování (zpravidla mají povahu “startovní”), a dále i to, že existuje možnost zvýšení cílové částky jednorázovým složením vyšší částky, s jejíž pomocí lze získat nejen dostatečně vysoký, ale ve srovnání s hypotečním úvěrem i výrazně výhodnější úvěr.

4. Rovněž tak navrhovaná změna výše minimální částky, z níž se státní podpora ke stavebnímu spoření ročně stanoví (navrhováno je zvýšení z 18 000,- Kč na 30 000,- Kč), je neopodstatněná, protože z maximální výše státní podpory, která nyní činí 4 500,- Kč, tj. 25% z roční uspořené částky, bylo státem v roce 1998 vypláceno v průměru na jednu smlouvu 2 600,- Kč, což znamená, že prostor pro zvýšení částky státní podpory stále ještě existuje v rámci stávající zákonné úpravy.

5. V návrhu zákona obsažené paušální vyloučení právnických osob z účasti na stavebním spoření zcela opomíjí skutečnost, že právnické osoby, jakožto účastníci předmětného spoření, nemají nárok na státní podporu, tedy, že nezatěžují stát finančními nároky, pouze využívají možnosti získat výhodný 6 až 7 procentní úvěr ze stavebního spoření a zároveň poskytují do tohoto systému spoření potřebné zdroje. Je rovněž třeba vzít v úvahu, že právnickou osobou je i obec (územní samosprávný celek), do jejíž samostatné působnosti patří i realizace úkolů v oblasti sociální péče, ekologie, bytové politiky a podobně, a obce v současné době využívají možnosti stavebního spoření právě pro finanční zabezpečení těchto úkolů (výstavba vodovodů, plynovodů, domů s pečovatelskou službou, obecních bytů apod.). Obdobně této možnosti využívají bytová družstva na opravy bytového fondu.

6. Vláda považuje za nesprávnou rovněž tu argumentaci obsaženou v návrhu zákona, podle níž předložený návrh zákona umožní zpřístupnit bytovou výstavbu středním a nižším příjmovým skupinám a tím přiblížit podíl vlastnického bydlení v České republice průměru ve vyspělých státech. Vlastnické bydlení je v Evropě považováno za bydlení pro střední a především vyšší příjmové vrstvy populace, neboť jeho dostupnost je spojena s výrazně vyššími finančními nároky, než průměrná dostupnost nájemního či družstevního bydlení. V České republice je finanční dostupnost vlastnického bydlení ve srovnání například se Spolkovou republikou Německo, Rakouskou republikou, Francouzskou republikou a dalšími vyspělými státy pochopitelně nižší, neboť se odvíjí od nižší výkonnosti ekonomiky a od celkově nižší příjmové úrovně obyvatelstva; poměr mezi průměrnou (střední) cenou vlastnického bydlení a průměrným (středním) ročním příjmem domácnosti je v České republice výrazně vyšší než ve zmíněných státech. Překlenutí uvedených rozdílů mezi příjmy domácností a cenami vlastnického bydlení by bylo v této době neúnosně nákladné. Objem státní podpory bytové výstavby realizovaný v zahraničí (2-3% hrubého domácího produktu) je z hlediska současné výkonnosti naší ekonomiky nereálný (například pro rok 2000 by si to vyžadovalo minimálně 45 mld Kč). Navíc by státní podpora byla soustředěna jednostranně pouze na vlastnické bydlení a zcela by opomíjela bydlení nájemní. To představuje zásadní vnitřní rozpor předloženého návrhu zákona, který upřednostňuje dražší (vlastnické) bydlení pro “chudší” domácnosti.



7. V neposlední řadě je reálné nebezpečí, že mimořádná výhodnost navrhované formy státní podpory by vytvořila prostor pro nežádoucí spekulativní chování žadatelů (například v zájmu snížení životního minima rozvod, nebo naopak neuzavření manželství apod.).

8. Nehledě k výše uvedeným výhradám vláda současně upozorňuje, že předložený návrh zákona by znamenal značné mandatorní zatížení veřejných výdajů a jeho zajištění z veřejných zdrojů by se tak stalo zcela nereálným.

Závěrem vláda uvádí, že je si vědoma některých problémů, které v souvislosti se stavebním spořením existují, a proto připravuje návrhy na jejich řešení. Jejich řešení však musí postihnout příčiny problémů, které se týkají hlavně využívání již akumulovaných finančních prostředků se státní podporou, a nikoliv vlastního systému stavebního spoření.