Úvodní stránka > Jednání vlády > Dokumenty vlády > 2001 > 2001-07-09

   

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

USNESENÍ
VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY
ze dne 9. července 2001 č. 688 + P

k poslaneckému návrhu zákona o změně některých zákonů
v oblasti živnostenského podnikání a o zrušení některých nařízení vlády
(sněmovní tisk č. 978)

Vazba na záznam z jednání vlády: Vedení MŽP

V l á d a

I. p ř i j í m á k návrhu zákona o změně některých zákonů v oblasti živnostenského podnikání a o zrušení některých nařízení vlády (sněmovní tisk č. 978) stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;

II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.


Provede:
předseda vlády





S t a n o v i s k o

vlády k návrhu zákona o změně některých zákonů v oblasti živnostenského
podnikání a o zrušení některých nařízení vlády
(sněmovní tisk č. 978)


Vláda na svém zasedání dne 9. července 2001 projednala a posoudila návrh zákona o změně některých zákonů v oblasti živnostenského podnikání a o zrušení některých nařízení vlády (sněmovní tisk č. 978), a vyjádřila s tímto návrhem n e s o u h l a s , a to zejména z těchto důvodů:

a) vláda se neztotožňuje s názorem vyjádřeným v důvodové zprávě k návrhu zákona, že právní úprava obsažená v ustanovení § 73a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákona č. 356/1999 Sb., a v nařízeních vlády vydaných na jeho základě, koliduje s ustanovením čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož může podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností stanovit zákon; cit. článek Listiny základních práv a svobod je nutno posuzovat v kontextu s ustanovením čl. 78 Ústavy České republiky, podle něhož je vláda oprávněna vydávat k provedení zákona a v jeho mezích nařízení; na základě ustanovení § 73a živnostenského zákona byla vydána tři nařízení vlády, která těmto požadavkům vyhovují; pro úplnost vláda uvádí, že v předloženém návrhu zákona se předpokládá zrušení dvou nařízení vlády. Nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost stanovenou tímto nařízením, není navrženo zrušit, i když má být zrušeno zmocnění, na základě něhož bylo vydáno,

b) vláda neshledává opodstatněným tvrzení, že zákon č. 356/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenských zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, zasáhl nepřípustným způsobem do nabytých práv tím, že dodatečně stanovil další podmínky pro trvání některých živnostenských oprávnění; v daném případě jde o uplatnění ústavně akceptovatelné tzv. nepravé retroaktivity, kdy od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí touto novou právní normou,

c) podle čl. 78 Ústavy České republiky je vláda oprávněna k provedení zákona a v jeho mezích vydávat nařízení vlády a podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy na základě zákona a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Vydávání nařízení svěřila Ústava České republiky moci výkonné, konkrétně vládě a z tohoto ústavního principu logicky plyne, že pouze vláda může, opět k provedení zákona a v jeho mezích, již platná a účinná nařízení vlády měnit nebo rušit, či vydat jiná nařízení vlády. Úloha zákonodárce spočívá pouze v tom, že může moci výkonné v zákoně stanovit ve zmocňovacím ustanovení meze nařízení vlády; vláda zastává názor, že pokud zákonodárná moc nemůže vydávat nařízení vlády, nemůže je ani měnit, ani rušit,

d) návrh uvedený v bodě 3 předloženého návrhu zákona zakládá nerovné postavení podnikatelských subjektů, neboť zatímco u fyzických osob stanoví, za jakých podmínek se nevyžaduje praxe, u zaměstnanců právnických osob tuto věc neupravuje; rovněž návrh, aby se praxe nevyžadovala u osoby, která již živnost provozovala nebo byla pro ni ustanovena jako odpovědný zástupce, aniž by byla stanovena alespoň minimální délka provozování živnosti a aniž by odpovědný zástupce musel prokázat, že tuto funkci skutečně vykonával, zakládá nerovné podmínky osob ucházejících se o živnostenské oprávnění,

e) realizací návrhu na zrušení ustanovení § 7 odst. 3 živnostenského zákona by se zrušil záměr vlády zajistit ochranu spotřebitelů před neodborně prováděnými službami, které mohou ohrozit i zdraví spotřebitelů,

f) údaje uvedené v odůvodnění návrhu zákona, které mají dokumentovat rozsáhlost a neúměrnost nákladů transformace živností neodpovídají skutečnosti, neboť jednak vycházejí z nesprávného údaje o počtu vydaných živnostenských oprávnění pro volné živnosti v hl. m. Praze (v důvodové zprávě je uveden počet 1 694 000, zatímco jich ve skutečnosti bylo vydáno 488 000 pro 287 000 podnikatelů) a jednak vycházejí z nesprávných údajů o nákladech na vydání jednoho živnostenského oprávnění (v důvodové zprávě je uvedena částka 100 Kč, zatímco náklady na 1 podnikatele, kterému je měněno jedno živnostenské oprávnění činí cca 70 Kč a náklady na změnu každého dalšího živnostenského oprávnění téhož podnikatele činí cca 20 Kč),

g) k odůvodnění navržené právní úpravy, že stávající právní úprava živnostenského podnikání založená na podzákonných předpisech by sotva obstála s ohledem na normy Evropských společenství, vláda uvádí, že podzákonné předpisy, které je navrženo zrušit, nejsou s právem Evropských společenství v rozporu a týkají se oblastí, které toto právo neupravuje; pro úplnost vláda dále uvádí, že pokud by případně měla být podzákonným právním předpisem transponována směrnice, není ani takový postup v rozporu s právem Evropských společenství, neboť je rozhodující, aby transpoziční opatření mělo formu právního předpisu a za neadekvátní opatření je považována například pouhá administrativní praxe.