I. p ř i j í m á k návrhu zásad zákona, kterým se mění zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého (tisk č. 1648), stanovisko uvedené v příloze tohoto usnesení;
II. p o v ě ř u j e předsedu vlády, aby o stanovisku vlády uvedeném v bodě I tohoto usnesení informoval předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Provede:
předseda vlády
Předseda vlády
Doc. Ing. Václav K l a u s , CSc., v. r.
P ř í l o h a k usnesení vlády ze dne 10. května 1995 č.278
S t a n o v i s k o vlády k návrhu zásad zákona, kterým se mění zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, ve znění zákona č. 338/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého
(tisk č. 1648)
Vláda České republiky na svém zasedání dne 10. května 1995 projednala a posoudila poslanecký návrh zásad zákona, kterým se mění zákon č. 298/199O Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, a s předloženým návrhem vyslovila nesouhlas , a to jednak z důvodů jeho rozporu s ústavním pořádkem České republiky a jednak z důvodů věcných.
1. Podle odůvodnění návrhu mají nastat účinky předpokládané novely ke dni účinnosti zákona č. 298/199O Sb., t.j. ke dni 19. července l99O; jedná se tedy o úpravu právních vztahů a nároků z nich vzešlých před účinností navržené změny.
V demokratickém právním státě však z důvodu právní jistoty nelze připustit vydávání právní normy se zpětnou účinností, jež by v daném případě popřela jedno ze stěžejních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, t.j. právo vlastnické a jeho ochranu.
Kromě toho navržená retroaktivita předloženého návrhu znamená v podstatě obcházení institutu vyvlastnění předmětné budovy a pozemků pro stát, neboť tyto nemovitosti jsou již téměř pět let ve vlastnictví Řádu; ta je v rozporu s článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. 2. V zásadě č. 2 uvádějí navrhovatelé, že se zrušením uvedeného ustanovení zákona č. 298/199O Sb. budou spojeny důsledky podle platného práva. V odůvodnění pak tuto zásadu konkretizují tak, že budou aplikována příslušná ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení a pro uplatnění případných nároků na náhradu škody ze strany současného vlastníka se použije zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.
Podle § 1 uvedeného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu státu, které vydal v občanském soudním řízení, v řízení před státním notářstvím, v řízení správním a řízení trestním; podle § 5 a 6 odpovídá stát za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě nebo trestu a podle § 18 za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů v zákoně uvedených nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní.
Náhradu škody vůči státu vzniklé v důsledku činnosti zákonodárného sboru uvedený předpis neřeší a nelze jej použít.
3. Předkladatelé svůj návrh zdůvodňují tím, že předmětné nemovitosti nebyly v padesátých letech Řádu svaté Voršily Římské unie protiprávně odňaty, neboť byly již v r. 1931 prodány čs. státu. Z toho vyvozují, že převzetí tohoto majetku je pro Řád bezdůvodným obohacením s argumentací, že bylo uskutečněno na základě neexistujícího restitučního titulu, t.j. bez právního důvodu.
Vláda je názoru, že uvedený předpis není předpisem charakteru restitučního, ale rehabilitačního, jímž se alespoň částečně kompenzují uvedeným církevním subjektům majetkové křivdy způsobené jim v padesátých letech komunistickým státem, z e j m é n a protiprávním odnětím jejich nemovitého majetku. Tento příklad jedné z křivd nelze však vykládat jako "zákonnou restituční podmínku".
Uvedený závěr podporuje i koncepce zákona č. 298/199O Sb., podle níž /§ 2/ se nemovitosti uvedené v příloze k zákonu prohlašují za vlastnictví jednotlivých církevních subjektů; jde o tedy o nabytí vlastnictví ze zákona, a to na rozdíl od koncepce tzv. restitučních předpisů, jež stanoví určitou fikci kontinuity vlastnického práva oprávněné osoby, jejímž důsledkem je nárok oprávněné osoby na vydání věci.
Nabytí vlastnického práva na základě zákona je v souladu s § 132 občanského zákoníku, který kromě jiných nabývacích titulů /smlouvy, rozhodnutí státního orgánu/ uvádí i "další skutečnosti stanovené zákonem", t.j. i zákon samotný. Z toho vyplývá, že aplikace institutu bezdůvodného obohacení je zcela vyloučena.
4. Kromě výše uvedených důvodů právních vad předloženého návrhu je důvodem věcným skutečnost, že problematika tzv. restaurační budovy Národního divadla a dalších souvisejících otázek je řešena komplexem smluv uzavřených mezi Komunitou Římské unie Řádu svaté Voršily, firmou Themos, s.r.o., a Ministerstvem kultury České republiky zastupujícím český stát.
V těchto smlouvách se ministerstvo kultury jménem státu zavázalo, že nebude docházet k dalším změnám ve vlastnictví předmětných nemovitostí, zejména, že nebude navrhovat v tomto smyslu žádné zákonné změny.
Přijetí poslanci navrhované změny by bylo porušením smluvního závazku státu a ohrozilo splnění uvedených smluv.